Přeskočit na hlavní obsah

Vinařská informační agentura: jedna zpráva týdně za 30 tisíc kus

Vedle veřejnoprávních informačních agentur Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář působí v Česku ještě jedna veřejná agentura, specializovaná na vinařství a vinohradnictví. David mezi Goliáši.
Sídlí v Brně, její zaměstnance lze spočítat na prstech jedné ruky a za zpracování informací může ročně utrácet od skoro nic do téměř pěti desítek milionů korun, když o rozpočtu v tomto intervalu si rozhoduje sama.
Peníze ji na to musí podle zákona a pod hrozbou exekuce dávat sami vinaři a pěstitelé, a ze státního rozpočtu a většinou i z rozpočtu Jihomoravského kraje ji platí rovněž daňoví poplatníci.

Co říkal Hašek

Tou agenturou je Vinařský fond a jak z jeho loňských webových stránek víme, všechny své zprávy zveřejňuje na jediném místě, na webu wineofczechrepublic.cz v sekci Aktuality Pro tisk
Michal Hašek, až do sklonku loňského roku předseda rady fondu, na konci listopadu 2016 uvedl, že se fond nemůže "fakticky zbavovat kontroly nad činností, resp. způsobem výkonu činnosti, která dle § 31 odst. 4 Zákona spadá do jeho gesce," čímž mínil právě agenturní činnost fondu. Oprávněně lze proto očekávat, že zveřejňované informace budou z dílny fondu.
Jenže nejsou. V roce 2016 bylo pod trojnásobně více informacemi než samotný fond podepsáno Národní vinařské centrum a pod ještě více komunikační agentura Omnicom. 
Sám fond byl jako zdroj uvedený u pouhé jedné sedminy zveřejněných informací - ale ve třech čtvrtinách těchto případů byli jako jejich spoluautoři uvedeni také Omnicom a o něco méně i Národní vinařské centrum.

Od relativních počtů k absolutním

Jak je známě ze zde dostupných údajů, agenturní činnost fondu je hubená, zato spotřebované zdroje jsou spíš obtloustlé. 
Od roku 2005 do roku 2015 fond zveřejnil 428 zpráv - průměrně jen 39 za rok - za které zaplatil 36 milionů korun, což představuje překvapivých 84 tisíc korun za jednu zprávu.
Ale zlepšuje se. Od roku 2012 do roku 2015 jich postupně vydal 43, 36, a vloni a předloni 64. Nejefektivěji informoval v roce 2014, kdy ho jedna zpráva vyšla na 33,5 tisíce korun.

Srovnání předchozích let

Rok 2016 byl měřeno počtem zpráv horší, na webu jich je zveřejněných 57, a podle hospodaření lepší, protože jedna zpráva stála o třetinu méně než vloni, tedy 30 tisíc korun, celkem všechny 1,7 milionu korun. 
Tím se dvanáctiletý průměr mírně zlepšil, protože na rok připadá zpráv malinko přes 40 s průměrnou cenou už méně než 78 tisíc korun😏.

Informace 2005 - 2016 2016 2015 2014 2013 2012
Informace Kč 37 709 232 1 695 311 2 889 444 2 141 868 2 043 672 3 161 072
Počet informací 485 57 64 64 36 43
Kč/informace 77 751 29 742 45 148 33 467 56 769 73 513

O čem se píše

Samostatným tématem je výběr zpráv, které vinařská agentura na webu fondu publikuje a které si lze snadno a přehledně projít zde.
Téměř polovina zpráv je věnována úspěchům tuzemských vinařů na vybraných zahraničních soutěžích. Tyto zprávy ovšem neberou v potaz celkové výsledky a také se nevěnují všem významným soutěžím. 
Téměř pětina zpráv patří výsledkům tuzemských soutěží. Ale také ne všem, jen několika málo vybraným.
Zbývající zprávy reflektují pár veletrhů, sporadicky výzkumy trhu, politiku a zbyde místo i na zvířátka na konec.
Zprávy tak informují zejména o událostech, které sám fond finančně podpořil svými granty. Vinařská agentura tím za veřejné peníze z větší části propaguje především svou vlastní činnost a své klienty. Na objektivní vinařské zpravodajství už prostor, energie ani peníze nejsou.

Skládání účtů

Stejně jako na začátku článku zmíněné veřejné mediální instituce musí i Vinařský fond každoročně předložit Poslanecké sněmovně svou výroční zprávu. Ta musí mimo jiné obsahovat přehled činností vykonávaných fondem s uvedením vztahu k účelu poskytnuté, případně vydané informace - které ovšem kromě zpráv zveřejňovaných na webu její čtenář hledá marně. 
Výroční zpráva 2016 ale zmiňuje i smlouvu uzavřenou se Svazem vinařů "k zabezpečení informování veřejnosti ohledně skutečností souvisejících s vinařstvím a vinohradnictvím v oblasti vzdělávání aj. Pravidelné reporty (statistická data, změny v legislativě apod.) byly distribuovány vinařům.
Tato smlouva je ovšem v rozporu s listopadovým přesvědčením Michala Haška a ani informace určené vinařům nejsou "informováním veřejnosti," protože "veřejnost" je bezpochyby mnohem početnější, než adresáti Vinařského věstníku, jehož prostřednictvím Svaz vinařů veřejnost informuje.

Poslanecká kontrola

Předpokládáme, že poslancům tato odchylka od vymezení zákonem při kontrole neunikne. I když fond výdaje na informační činnost prostřednictvím Svazu vinařů - správně - nepočítá za náklady na vlastní agenturní činnost. 
Přesto pesimistovi na závěr jedná pochybnost zbývá. Totiž zda vůbec poslanci výroční zprávu fondu a tím i celý Vinařský fond zkontrolují. 
Po zásahu kancléře Petra Kynštetra v lednu letošního roku musela totiž k dosavadní kontrole všech výročních zpráv Vinařského fondu počínaje rokem 2004 Kancelář Poslanecké sněmovny konstatovat, že "záznamy o projednání a posouzení výročních zpráv Vinařského fondu Poslaneckou sněmovnou neexistují."

Nejčtenější

Největší vinařství roku 2020

Poté, kdy statistici zveřejnili údaj o konzumaci vína v roce 2020, víme, že domácí příznivci ho vypili 1 768 tisíc hektolitrů, když tuzemští producenti dodali na trh 589 tisíc hektolitrů vlastní produkce, přesně třetinu. Kdo jsou ti největší? Žebříčku kraluje vinařská skupina Bohemia Sekt patřící německé Henkell Freixenet nyní z čerstvě oddělené Geschwister Oetker Beteiligungen dnes již v držení Alfreda, Ferdinanda a Julie Oetkerových, dětí Rudolfa-Augusta Oetkera z jeho třetího manželství, která se sama s 174 tisíci hektolitry vyrobeného vína podílí na tuzemské produkci plnými třiceti procenty. První dvacítku s 7,3 tisíci hektolitry uzavírá Patria Kobylí a je současně posledním producentem, který sedmitisícovou roční produkci překročil, příčemž dalších šedesát vinařství ještě překonalo hranici jednoho tisíce hektolitrů vína. Uváděné údaje zahrnují produkci i dceřinných a sesterských společností se stejným vlastníkem.

Výnos tuzemských vinic zůstal i přes dobrý ročník nízký

Podle aktuální zprávy spolku Svaz vinařů byla loňská sklizeň révy vinné ve srovnání s loňským rokem vyšší o 1,4 tuny na hektar když průměrný výnos dosáhl 6,6 tuny na hektar. Hektarový výnos Podíl množství vinných hroznů sklizených v jednom vinařském roce a plochy vinice, na nichž byly tyto vinné hrozny vypěstovány, vyjádřený v tunách na jeden hektar, je hektarovým výnosem. Podle údajů Svazu vynařů se ani po pěkné loňské sklizni průměrný hektarový výnos příliš nezměnil a za všechny vinohradnické oblasti se pohybuje okolo 5,5 tuny na hektar. Pokud vezmeme v potaz zákonné omezení výnosu na čtrnáct tun z hektaru spojené s nemožností použít hrozny pro výrobu jakostních a zemských vín při jeho překročení a zohledníme, že i přísněji regulované tuzemské apelace omezují hektarový výnos na sedm tun, nelze se znovu než podivit, proč je tuzemský hektarový výnos tak nízký , ve srovnání se sousedním Německem méně než poloviční. Vstupní data Data pro zveřejněnou analýzu získali její autoř

Asijský škůdce je i v Česku. Ničí také víno

Je také původem z Asie, jako koronavirus, ale tenhle nepřítel neničí lidem zdraví, ale víno. Kněžice mramorovaná , Halyomorpha halys, ploštice z čeledi kněžicovitých. V místech zavlečení je schopná konzumovat šťávy jabloní, hrušní, broskvoní, révy vinné nebo různých bobulovin, ze zeleniny vyhledává rajčata, papriky, brukvovité a tykvovité rostliny a mnohé jiné. Při sání poškodí pokožku plodů, což může vést k sekundárním infekcím znehodnocujícím plod. Při výrobě vína sekret podrážděných a rozmačkaných jedinců kněžice ukrytých mezi bobulemi hroznů aromaticky zcela znehodnotí vylisovaný mošt. Původ a rozšíření Domovinou kněžice mramorované je východ Asie, ale od přelomu 20. a 21. století byl zaznamenán její výskyt v Severní Americe. V Evropě se zdají být místem prvního výskytu Lichtenštejnsko a Švýcarsko od roku 2004, odkud se ploštice zřejmě dále šířila do Itálie, Německa a Francie. V roce 2013 byla poprvé zaznamenána v Maďarsku, v letech 2015 až 2017 na Balkáně, v roce 2016 v J