Přeskočit na hlavní obsah

Dva roky s jedním logem na všech tuzemských vínech. Vítězové a poražení

Trikolorkový obrázek beznohé vinné skleničky v hlavním zorném poli vinných etiket a na hrdlech lahví tuzemských vín, je už povinně dva roky a to je příhodná chvilka k rekapitulaci, proč, jak a za kolik, protože zadarmo to nebylo, se na láhve a obaly vůbec dostal. A k zodpovězení otázky, čemu že je to logo podobné.

Označit původ

Od 1. dubna 2017 zavedl Parlament novelou vinařského zákona povinnost přidávat tento obrázek na každou lahev nebo jiný obal vína a k tomu přidal i hrozbu pokutou až 5 000 000 korun každému vinaři a 50 000 000 korun každému obchodníkovi, pokud bude obrázek na lahvi s tuzemským vínem chybět, nebo pokud bude naopak na lahvi se zahraničním vínem. Když tuto novelu poslanci v únoru roku 2017 schvalovali, neměli o podobě tohoto logotypu, jak ho v zákoně pojmenovali, ani ponětí a zmocnili proto k jeho vydání ministerstvo zemědělství.

Jenže zdá se, že ani to v únoru 2017 žádnou představu logotypu nemělo. Do podoby, kterou od té doby na hrdlech tuzemských lahví vídáme denně, ji zhmotnilo až vyhláškou z 29. března, aby mohla už za tři dny, spolu s novelou vinařského zákona, od 1. dubna platit.

Ve Valticích za nákupy

Co tedy ministerstvo za sedm mezitím uplynulých týdnů pro vytvoření logotypu udělalo? Najalo grafiky? Vytvořilo ho samo? Inspirovalo se rakouským nebo slovenským logotypem, jak uváděla důvodová zpráva? Ne. Týden před vydáním vyhlášky hotový logotyp jako už zaregistrovanou ochrannou známku prostě koupilo. Je však s podivem, že podle textu smlouvy se začala připravovat ještě před schválením novely vinařského zákona. 

Ochotným prodávajícím bylo Národní vinařské centrum, které si za to naúčtovalo necelých 24 tisíc korun. Se třemi nevděčnými podmínkami. Za prvé že stát musí poskytnout nevýhradní licenci k užití koupeného logotypu Vinařskému fondu. Za druhé že mu ho stát hned po tom, kdy přestane ve vyhlášce nebo v zákoně platit dryáčnicky sankcionovaná povinnost právě tento logotyp používat, za stejné peníze prodá zpět. A za třetí že státu nesmí vadit, že Národní vinařské centrum bude svá další podobná loga používat po celou dobu i pro svou propagaci. Takže mu nesmí vadit, že každá láhev tuzemského vína bude od toho dne zdarma dělat reklamu Národnímu vinařskému centru a jím pořádané a Vinařským fondem každoročně finančně podporované soutěži vín a degustačnímu sklepu s oceněnými víny.

Přímo? Oklikou

Zajímavé je, jak k tomuto později prodanému logotypu přišlo Národní vinařské centrum. Jeho autorem je společnost Comtech, která ho nechala vytvořit jako odvozené autorské dílo právě od těch velmi podobných neprodaných log. Té společnosti Comtech, které v letech 2013 až 2014 zaplatil Vinařský fond 143 faktur za téměř 56 milionů korun. A za jednu z nich, za 12 tisíc zaplacených před Vánoci 2014, získal logomanuál takzvaného dobrovolného značení lahví VMVČ. Který obsahoval přesně stejný logotyp, který je dnes součástí zmíněné vyhlášky ministerstva zemědělství.

Jak a proč se vlastníkem Vinařským fondem objednaného a zaplaceného logotypu stalo Národní vinařské centrum, které si ho obratem nechalo zaregistrovat u Úřadu průmyslového vlastnictví, lze jen hádat, a proč státní Vinařský fond nepředal tolik potřebný logotyp ministerstvu zemědělství sám se lze jen divit.

Zahraniční vzory

Když už byla na začátku záklopkové novely zahraniční inspirace, podívejme se na ni. Jarmila Švancarová Laštincová ze státního Ústredného kontrolného a poľnohospodárskeho ústavu říká o slovenské záklopce: “Grafickou podobu jsme nenechali chránit na Úřadu průmyslového vlastnictví.” Záklopka je totiž podle ní ceninou, ne ochrannou známkou. Počet vydaných záklopek nebo přelepek odpovídá vyprodukovanému množství vína a kontroluje se. “Ty které jsou navíc se musí vrátit a skartovat,” doplňuje Laštincová. Za prodej slovenského vína bez povinné záklopky hrozí pokuta od 165 do 33 000 eur, tedy od čtyř do osmi set tisíc korun. Žádné miliony.

Logotyp, kam dohlédnete

Zásadní ovšem je, že jsou na Slovensku značená jen vína přívlastková a tokajská a v Rakousku vína jakostní, přívlastková a vína DAC, obdoba a vzor tuzemských vín VOC, nikoli všechna. “Červenobíločervenou záklopkou nesmí být označená vína zemská,” zdůrazňuje Verena Autherith z Österreich Wein Marketing. 

To v Česku ale musí a lahví a obalů s logotypem je tak mnohem víc. A počet záklopek se nekontroluje. Lahve vína jsou zkrátka užitečným nosičem státem pod sankcí vnucené reklamy akcím jednoho vinařského spolku, který při lobování o novele vinařského zákona s náskokem předběhl všechny ostatní. Až je s podivem, že povinné logo rovnou nemá i na úvodním obrázku uvedený text.

Nejčtenější

Americká révová cikáda je v Česku!

Křísek révový je u Valtic Vůbec poprvé v Česku byli letos nalezeni jedinci kříska révového na rakousko-české hranici nedaleko Valtic. Křísek révový Scaphoideus titanus je přenašečem významné choroby révy vinné – fytoplazmy zlatého žloutnutí révy, Flavescence dorée. Už v březnu byla tato nákaza zaregistrovaná ve švýcarském Ticinu a Vaudu, kde napadenou révu úplně zničila. Scaphoideus titanus Křísek révový je veliký 5 - 6,5 milimetru, člunkovitého tvaru, rezavě hnědý, na hlavě, hrudi a křídlech se světle okrovými charakteristickými skvrnami. Pro dospělce jsou na hřbetní straně charakteristické světle skvrny ve tvaru „slziček“. Nymfy se naopak vyznačují dvěmi nápadnými tmavými skvrnami na konci zadečku.

P.F. Mýtus o germánském a románském značení vín stále žije. Tak proč ne DCC?

Vinařské novoroční pour felicité? Patří se, nejprve však malé ohlédnutí. Jsou to dva roky, kdy jsme jako mylné prokázali tvrzení o dvou údajných rozdílných způsobech značení vín, románském a germánském. Ve veřejném prostoru přesto znovu zní přání změnit tuzemský germánský špatný způsob značení vín na románský protože lepší protože apelační. Románský je sice systém VOC pro vína originální certifikace, ten se však podle mnohých nepovedl, i když neříkají proč. Připomeňme, že podle autorů tvrzeného rozdílu románský způsob zohledňuje především charakteristické znaky dané oblasti, tzv. terroir, ve francouzštině znamenající kraj, půdu, zemi, tedy označování místa původu hroznů a vína takzvanou apelací, a germánský způsob prý vychází pouze z rozlišení kvality vín přívlastky odpovídajícími cukernatosti sklízených hroznů. Zájemce o aktuální čeření vody najde zde na zakázku rozebrané vzory a výhody údajného románského značení, zde rozhovor, který jako vlajkovou loď zamýšlených tuzemských apela

Výnos tuzemských vinic zůstal i přes dobrý ročník nízký

Podle aktuální zprávy spolku Svaz vinařů byla loňská sklizeň révy vinné ve srovnání s loňským rokem vyšší o 1,4 tuny na hektar když průměrný výnos dosáhl 6,6 tuny na hektar. Hektarový výnos Podíl množství vinných hroznů sklizených v jednom vinařském roce a plochy vinice, na nichž byly tyto vinné hrozny vypěstovány, vyjádřený v tunách na jeden hektar, je hektarovým výnosem. Podle údajů Svazu vynařů se ani po pěkné loňské sklizni průměrný hektarový výnos příliš nezměnil a za všechny vinohradnické oblasti se pohybuje okolo 5,5 tuny na hektar. Pokud vezmeme v potaz zákonné omezení výnosu na čtrnáct tun z hektaru spojené s nemožností použít hrozny pro výrobu jakostních a zemských vín při jeho překročení a zohledníme, že i přísněji regulované tuzemské apelace omezují hektarový výnos na sedm tun, nelze se znovu než podivit, proč je tuzemský hektarový výnos tak nízký , ve srovnání se sousedním Německem méně než poloviční. Vstupní data Data pro zveřejněnou analýzu získali její autoř