Přeskočit na hlavní obsah

Vinařský fond letos slíbil vinařům rekordní podpory, aby tím zahájil zápas za svou existenci


Je náhoda, že Vinařský fond letos přislíbil nejvíc podpor ve své historii, téměř čtyřnásobek běžných let a dvojnásobek rekordního loňska? O podpory v tématickém okruhu účast na výstavách, přehlídkách, soutěžích a propagačních akcích vín - nejobjemnější ze šesti vyhlašovaných - letos požádalo 262 producentů a aliancí producentů, z nich 17 nesplnilo podmínky Fondu. S jedinou výjimkou všichni dostali od Fondu přislíbeno přesně tolik, o kolik požádali.

Pozoruhodné je, že naprostá většina žadatelů se zcela shodla a požadovala na korunu stejně. Jednotliví vinaři 200 tisíc a spolky vinařů 350 tisíc korun. Jen osmina se lišila, jeden vinař požádal o víc a dvacet o míň. Možná si špatně přečetli mírně změněné podmínky pro podpory 2019. Tato změna čtyřnásobně zvýšila objem žádaných peněz právě v tomto jediném tématické okruhu, který z loňských 13 milionů narostl na letos požadovaných 51 milionů. A protože se jen necelých čtyřicet žadatelů pomýlilo nebo nesplnilo podmínky a všichni ostatní dvě stě a tři sta padesáti tisícoví žadatelé uspěli stoprocentně, stejně čtyřnásobně se zvýšil objem Radou Fondu přislíbených peněz, z loňských 12 milionů na letošních 47 milionů.

Slibem nezarmoutíš

Právě těchto navíc přislíbených pětatřicet milionů se rozhodující měrou podílelo na meziročním nárůstu celkem přislíbené částky z téměř 30 na téměř 69 milionů korun. Což při ročním rozpočtu Fondu okolo sedmdesáti milionů korun, provozních nákladech šest milionů korun a i s tradičním krácením vyplácených podpor oproti přislíbeným znamená, že na své stěžejní aktivity, v letošním rozpočtu oceněné na 53 milionů, nebude mít Fond peníze.

Na které stěžejní aktivity? Od ledna do začátku školního roku zaplatil Fond obchodním sítím Makro, Ahold a Kaufland za propagaci vinařů, kteří v nich prodávají, více než 6 milionů a reklamním agenturám, které propagují ochranné známky Vína z Moravy vína z Čech Národního vinařského centra a Svatomartinské, kterou Národní vinařské centrum vinařům dále prodává, téměř 17 milionů. To mohl být pádný důvod, proč v historii vůbec poprvé Fond zahájení letošního druhého kola přijímání žádostí o podpory zatajil a na svém webu ani neoznámil.

Podpory namísto kampaní

Opravdu chce příští rok Fond na své stěžejní aktivity rezignovat a rozdat peníze vinařům pro zvýšení množství medailí na jejich lahvích? To mohl dělat už dávno, takže se lze spíš domnívat, že nechce. Jenže pokud by pokračoval v utrácení beze změny a tedy v rozporu se zákonem, stál by před větší hrozbou. Takovou, že slepice, kterou tuzemští vinohradníci a vinaři nakrmí třiceti miliony odvodů, která proto snese čtyřiceti milionové zlaté vejce státní podpory od daňových poplatníků a které potom Fond rozdělí klidně i v rozporu se zákonem, zdechne.

Tuzemské hrátky se sedmdesáti miliony ročně nejsou možné bez dočasného výjimečného souhlasu Evropské komise. Ten současný vyprší s koncem příštího roku. Proto se zanedlouho začne hrát o jeho prodloužení. Jenže v Bruselu vědí o nízkých vyplácených podporách ve srovnání s veřejnými prostředky, která má Fond k dispozici. Vědí o kampani Vína z Moravy vína z Čech, která možná zvyšuje oblibu vína a jeho spotřebu, ale protože tuzemská produkce stagnuje, musí ji uspokojit dovoz vín o trojnásobném objemu a proto vyšší prodeje zahraničních vinařů na tuzemském trhu paradoxně financují vinaři domácí.

Rozpočet se musí změnit

Letošní od minulosti dramaticky odlišná čísla o jen přislíbených a ještě dlouho nevyplácených podporách budou v Bruselu silným a možná i jediným argumentem obhájců existence Fondu, kteří se od svévolného hospodaření s jeho veřejnými prostředky nechtějí nechat odehnat. Proto se dá čekat, že i jarní kolo podpor v roce 2020 bude pro vinařské producenty a možná i pro další žadatele mimořádně úspěšné a že suma přislíbených podpor bude stejně závratná. Jenže se také dá čekat zvýšená kontrola následujících žádostí o proplácení podmíněná nezbytným tlakem na snížení skutečně vyplacených peněz. 

Lze také očekávat, že rozpočet na příští rok bude sestavený mnohem opatrněji a namísto nezákonných kampaní a přímých plateb vybraným obchodním řetězcům bude obsahovat zejména očekávané vyplácení zákonných podpor přislíbených letos.

Bude to ale stačit?

Nebude. Pokud Česká republika neposkytne Bruselu hodnověrnější záruky, že do budoucna bude s veřejnými prostředky ve Vinařském fondu nakládat v souladu s vlastním vinařským zákonem a tedy úplně jinak, než to dělala po celou dobu jeho existence od roku 2004, že bude Poslanecká sněmovna každoročně projednávat a posuzovat výroční zprávu Fondu, přestože to ještě ani jednou neudělala, nebo že Fond a jeho hospodaření nenechá odpovědný resort bez kontroly.

Zajímavou alternativou by bylo, kdyby poslanci pouhých šest paragrafů o Vinařském fondu z vinařského zákona vypustili. Ať si kampaně za nárůst tuzemské spotřeby vína, uspokojovaný zahraničními producenty, financují z dobrovolně odváděných odvodů ta vinařská sdružení, jejichž členům přijde tenhle nápad šťastný. Na to není třeba Brusel, na to stačí Brno, Praha, vinařské obce a zdravý rozum.