Je náhoda, že Vinařský fond letos přislíbil nejvíc podpor ve své historii, téměř čtyřnásobek běžných let a dvojnásobek rekordního loňska? O podpory v tématickém okruhu účast na výstavách, přehlídkách, soutěžích a propagačních akcích vín - nejobjemnější ze šesti vyhlašovaných - letos požádalo 262 producentů a aliancí producentů, z nich 17 nesplnilo podmínky Fondu. S jedinou výjimkou všichni dostali od Fondu přislíbeno přesně tolik, o kolik požádali.
Pozoruhodné je, že naprostá většina žadatelů se zcela shodla a požadovala na korunu stejně. Jednotliví vinaři 200 tisíc a spolky vinařů 350 tisíc korun. Jen osmina se lišila, jeden vinař požádal o víc a dvacet o míň. Možná si špatně přečetli mírně změněné podmínky pro podpory 2019. Tato změna čtyřnásobně zvýšila objem žádaných peněz právě v tomto jediném tématické okruhu, který z loňských 13 milionů narostl na letos požadovaných 51 milionů. A protože se jen necelých čtyřicet žadatelů pomýlilo nebo nesplnilo podmínky a všichni ostatní dvě stě a tři sta padesáti tisícoví žadatelé uspěli stoprocentně, stejně čtyřnásobně se zvýšil objem Radou Fondu přislíbených peněz, z loňských 12 milionů na letošních 47 milionů.
Slibem nezarmoutíš
Právě těchto navíc přislíbených pětatřicet milionů se rozhodující měrou podílelo na meziročním nárůstu celkem přislíbené částky z téměř 30 na téměř 69 milionů korun. Což při ročním rozpočtu Fondu okolo sedmdesáti milionů korun, provozních nákladech šest milionů korun a i s tradičním krácením vyplácených podpor oproti přislíbeným znamená, že na své stěžejní aktivity, v letošním rozpočtu oceněné na 53 milionů, nebude mít Fond peníze.
Na které stěžejní aktivity? Od ledna do začátku školního roku zaplatil Fond obchodním sítím Makro, Ahold a Kaufland za propagaci vinařů, kteří v nich prodávají, více než 6 milionů a reklamním agenturám, které propagují ochranné známky Vína z Moravy vína z Čech Národního vinařského centra a Svatomartinské, kterou Národní vinařské centrum vinařům dále prodává, téměř 17 milionů. To mohl být pádný důvod, proč v historii vůbec poprvé Fond zahájení letošního druhého kola přijímání žádostí o podpory zatajil a na svém webu ani neoznámil.
Podpory namísto kampaní
Opravdu chce příští rok Fond na své stěžejní aktivity rezignovat a rozdat peníze vinařům pro zvýšení množství medailí na jejich lahvích? To mohl dělat už dávno, takže se lze spíš domnívat, že nechce. Jenže pokud by pokračoval v utrácení beze změny a tedy v rozporu se zákonem, stál by před větší hrozbou. Takovou, že slepice, kterou tuzemští vinohradníci a vinaři nakrmí třiceti miliony odvodů, která proto snese čtyřiceti milionové zlaté vejce státní podpory od daňových poplatníků a které potom Fond rozdělí klidně i v rozporu se zákonem, zdechne.
Tuzemské hrátky se sedmdesáti miliony ročně nejsou možné bez dočasného výjimečného souhlasu Evropské komise. Ten současný vyprší s koncem příštího roku. Proto se zanedlouho začne hrát o jeho prodloužení. Jenže v Bruselu vědí o nízkých vyplácených podporách ve srovnání s veřejnými prostředky, která má Fond k dispozici. Vědí o kampani Vína z Moravy vína z Čech, která možná zvyšuje oblibu vína a jeho spotřebu, ale protože tuzemská produkce stagnuje, musí ji uspokojit dovoz vín o trojnásobném objemu a proto vyšší prodeje zahraničních vinařů na tuzemském trhu paradoxně financují vinaři domácí.
Rozpočet se musí změnit
Letošní od minulosti dramaticky odlišná čísla o jen přislíbených a ještě dlouho nevyplácených podporách budou v Bruselu silným a možná i jediným argumentem obhájců existence Fondu, kteří se od svévolného hospodaření s jeho veřejnými prostředky nechtějí nechat odehnat. Proto se dá čekat, že i jarní kolo podpor v roce 2020 bude pro vinařské producenty a možná i pro další žadatele mimořádně úspěšné a že suma přislíbených podpor bude stejně závratná. Jenže se také dá čekat zvýšená kontrola následujících žádostí o proplácení podmíněná nezbytným tlakem na snížení skutečně vyplacených peněz.
Lze také očekávat, že rozpočet na příští rok bude sestavený mnohem opatrněji a namísto nezákonných kampaní a přímých plateb vybraným obchodním řetězcům bude obsahovat zejména očekávané vyplácení zákonných podpor přislíbených letos.
Bude to ale stačit?
Nebude. Pokud Česká republika neposkytne Bruselu hodnověrnější záruky, že do budoucna bude s veřejnými prostředky ve Vinařském fondu nakládat v souladu s vlastním vinařským zákonem a tedy úplně jinak, než to dělala po celou dobu jeho existence od roku 2004, že bude Poslanecká sněmovna každoročně projednávat a posuzovat výroční zprávu Fondu, přestože to ještě ani jednou neudělala, nebo že Fond a jeho hospodaření nenechá odpovědný resort bez kontroly.
Zajímavou alternativou by bylo, kdyby poslanci pouhých šest paragrafů o Vinařském fondu z vinařského zákona vypustili. Ať si kampaně za nárůst tuzemské spotřeby vína, uspokojovaný zahraničními producenty, financují z dobrovolně odváděných odvodů ta vinařská sdružení, jejichž členům přijde tenhle nápad šťastný. Na to není třeba Brusel, na to stačí Brno, Praha, vinařské obce a zdravý rozum.