Je to pár týdnů, kdy začaly keře révy vinné rašit, a uplyne patnáct týdnů a začne letošní sklizeň. Správná chvíle ohlédnout se za tou loňskou, která už je z velké části v lahvích a obchodech, a porovnat ji s vyspělým vinařským světem. Jestli jsme jeho součástí.
Dobrý ročník
Podle výběrového šetření Svazu vinařů mezi devadesáti sedmi vinohradnickými podniky přinesla pěstitelům loňská sklizeň z jednoho hektaru 6,6 tuny bobulí révy vinné, znatelně víc než předloňských 5,2 tuny. Podle statistiků platí trochu nižší čísla.
Vloni zaznamenali hektarový výnos 6,51 tuny a předloni 5,05 tuny. Mají jinou metodu, ale ani oni nesbírají údaje od všech osmnácti tisíc tuzemských pěstitelů. Zjišťování dat je výběrové, výběr dotázaných čerpá ze zemědělského registru statistiků a například jedno z kritérií pro zařazení do něj je výměra vinice nejméně 1500 m2. Výsledky výběrového šetření jsou dopočítávány pomocí matematicko-statistických metod a kromě hektarového výnosu se tak dozvíme, že ke konci loňského roku bylo v Česku podle tohoto dopočtu 15 941 hektarů plodných vinic.
Registr vinic
Toto číslo se ale neshoduje s údajem z registru vinic Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, který k loňskému Silvestru evidoval 16 526 hektarů plodných vinic. Pravdu má ovšem registr vinic, neboť eviduje všechny vinice, ale statistici začínají počítat až od zmíněných patnáctiarových vinic.
Dotaz na celkovou úrodu sklizenou ze všech registrovaných vinic by proto měl přinést i definitivní odpověď na otázku, kolik že byl v Česku loňský hektarový výnos. Jenže takovou odpověď nedostaneme. I přes existenci hlášení o sklizni, které pěstitelé do registru posílají, registr tento údaj nemá. Vinařský zákon pěstitelům v případě, že zpracují veškeré své vypěstované hrozny na víno, umožňuje podat pouze prohlášení o produkci. Pokud pěstitelé a současně producenti vína podávají prohlášení o produkci i prohlášení o sklizni, jsou to údaje duplicitní, které registr kvůli možné chybovosti nesčítá a eviduje proto pouze produkci vína. Ta vloni dosáhla 680 tisíc hektolitrů.
Výlisnost
Pokud bychom znali výlisnost, sklizeň z produkce uvedené v registru přepočítáme a sklizeň dopočtenou statistiky ve výši 104 tisíce tun plodů révy vinné ověříme.
Jestliže by platil Ústavem zemědělské ekonomiky a informací používaný od největších producentů vína převzatý koeficient výlisnosti 0,7 litru vína z kilogramu hroznů, byla by celková sklizeň 97 tisíc tun, tedy o 7 % méně, než uvádějí statistici, kteří navíc nepočítají s úrodou z 600 hektarů hektarů plodných vinic menších než 15 arů. Pokud použijeme téměř o 10 % vyšší výlisnost 0,76 používanou Mezinárodní organizací pro révu a víno (OIV), jejímž je Česko členem, bude loňská tuzemská sklizeň odpovídající produkci z registru bezmála 90 tisíc tun, o 13 % méně, než dopočítali statistici, a výnos 5,4 tuny na hektar.
Počty nesedí
A obráceně pokud by platil ze skromného vzorku zjištěný údaj Svazu vinařů o výnosu 6,6 tuny na hektar, byla by celá loňská sklizeň 109 tisíc tun a při výlisnosti 0,7 litru z jednoho kilogramu bobulí by v Oblekovicích v registru vinic museli evidovat produkci 763 tisíc hektolitrů vína, a dokonce 826 tisíc hektolitrů, o dvaadvacet procent víc než nyní, při výlisnosti 0,76 litru moštu z kilogramu révy dle OIV.
Protože není reálné, že by v Česku existovalo takové registrem vinic neevidované množství vína z tuzemských hroznů, pak je i při nekonzistenci čísel o tuzemské produkci zřejmé, že Svazem vinařů ohlášený hektarový výnos loňského úspěšného ročníku neodpovídá realitě celého pěstitelského průmyslu a ve skutečnosti bude pod pěti a půl tunami na hektar.
Mezinárodní srovnání
Minulý měsíc vydala OIV aktuální čísla o loňské celosvětové sklizni. Efektivitu tuzemského pěstitelství proto můžeme porovnat s vinohradnictvím dvou desítek největších vinařských zemí. A nevyjdeme z toho dobře.
Zatímco za Českem zůstávají vinohradníci Bulharska, Brazílie, Číny, Moldavska, Řecka a Portugalska, předbíhají nás trochu očekávaně Španělsko, Spojené státy, Itálie, Austrálie, Nový Zéland či Jižní Afrika, ale i Rusko nebo Švýcarsko, oba dokonce o 80 %. Obzvlášť bolestivé je srovnání s efektivitou produkce sousedního Německa, jehož vinohrady s výnosem 12,6 tuny na hektar překonávají plodnost tuzemských o 130 %. Pokud by takový výnos zajistili domácí pěstitelé, dokázali by vinaři uspokojit tuzemskou spotřebu vína ze dvou třetin namísto z jedné čtvrtiny. A dovoz by klesl na polovinu.
Odpověď na otázku z titulku je proto jednoduchá. Pokud bude podpora tuzemského vinařství směřovat do marketingu domácího vína namísto do zdvojnásobení produkce hroznů révy vinné ze stejné plochy vinic po vzoru Německa či Švýcarska, nemusí se zahraniční producenti vína a jeho dovozci do Česka o přízeň tuzemských konzumentů a o svůj zisk pranic obávat. O domácích vinařích a pěstitelích to už samozřejmě tolik platit nebude. A dál budeme udiveně kroutit hlavou nad nízkou cenou vín dovážených z výše jmenovaných na vinicích na výsost efektivně hospodařících zemí.