Přeskočit na hlavní obsah

Vinařský zákon už není dítě. Jak prospívá


Uzavřel se patnáctý rok snahy státu podle nejlepších evropských tradic narovnat a pozitivně ovlivnit vinařství a vinohradnictví, podpořit tuzemské vinaře a pěstitele i pročistit obchod s vinařskými produkty, snahy odstartované Ministerstvem zemědělství navrženou a Poslaneckou sněmovnou schválenou výraznou změnou vinařského zákona na jaře roku 2004 související i se vstupem Česka do Evropské unie. Je to vhodná příležitost k rekapitulaci výsledků jejich snahy i k rekapitulaci výnosů a nákladů, které přinesla. Třeba dojde i na medaile.

Ceny

Srovnání nominálních cen litru vína bez daně z přidané hodnoty a dopravy, kterých dosahovali velkoobchodní producenti na počátku roku 2004 a kterých dosáhli na sklonku roku 2019, je v následující tabulce. V té jsou i reálné ceny roku 2019 očištěné o inflaci mezi lety 2004 až 2018, která celkově dosáhla bezmála 30 %, a jejich srovnání za uvedené období. Víno s přívlastkem na počátku roku 2004 jako sledovaná kategorie neexistovalo, proto je v tabulce uvedená jeho první zjištěná cena v květnu 2004, po novele vinařského zákona.


2004 2018 129,1 Změna v Kč Změna v %
Víno bílé lahvové 33,20 33,60 26,03 -7 -22%
Víno červené lahvové 33,20 33,10 25,64 -8 -23%
Jakostní bílé lahvové 43,10 56,60 43,84 1 2%
Jakostní červené lahvové 47,50 58,10 45,00 -2 -5%
Jakostní bílé sudové 27,40 36,00 27,89 0 2%
Jakostní červené sudové 30,70 34,80 26,96 -4 -12%
Šumivé 86,50 89,70 69,48 -17 -20%
Víno s přívlastkem 177,70 95,80 74,21 -103 -58%

Pouze víno jakostní bílé lahvové a sudové si mezi uvedenými roky uchovalo díky nárůstu nominálu svou reálnou cenu, všechna ostatní vína na své reálné ceně ztratila nejméně pětinu. Pro náklady to neplatí, ty rostly úměrně výše uvedené inflaci a pokud nerostla produktivita, klesala adekvátně tomu ziskovost nebo kvalita.

Ceny tuzemské produkce jsou každodenně konfrontované s cenou dovážených vín. Podle nejnovějších údajů celníků je cena litru importovaného šumivého i perlivého vína 63 Kč, bílého 27 a červeného 51 Kč.

Produkce

V roce 2004 byl objem domácí produkce 560 tisíc hektolitrů vína, v roce 2018 pak 681 tisíc hektolitrů.

Dovoz a vývoz

Protože tuzemská produkce je mnohem nižší než tuzemská konzumace, importéři v roce 2004 dovezli 1 006 tisíc hektolitrů suroviny a vína a v roce 2018 už 1 404 tisíc hektolitrů. To je stále méně, než 1 651 tisíc hektolitrů v roce 2014 nebo dokonce 2 066 tisíc hektolitrů v roce 2010, kdy v Česku údajně bujel černý trh s vínem, se kterým se proto měla vypořádat novela vinařského zákona z roku 2017.

Přestože domácí produkce na uspokojení domácí spotřeby nedostačuje, domácí producenti exportují. V roce 2004 vyvezli 22 tisíc hektolitrů vína a v roce 2018 už 79 tisíc hektolitrů, což je necelých 6 % importu.

Konzumenti

Počet obyvatel Česka ve stejných letech vzrostl z 10,2 milionů na 10,6 milionů a o nepřehlédnutelné množství stoupl počet zahraničních návštěvníků Česka a současně i konzumentů jeho domácí produkce piva, vína i lihovin.

Domácí výroba o desetinu stoupla z 5,5 litru na obyvatele v roce 2004 na 6,4 litrů v roce 2018 a domácí spotřeba ve stejném období o čtvrtinu vzrostla z 15,7 na 19,3 litrů na obyvatele. Podíl domácí produkce na celkové konzumaci vína nedosáhl jedné třetiny roku 2004 a klesl na podíl necelých tři desetin v roce 2018.

Vinice a pěstitelé

Plocha obhospodařovaných vinic v roce 2004 stoupla na 18,7 tisíce hektarů a v roce 2018 se snížila na 18,1 tisíce hektarů, na nichž v roce 2004 a 2018 hospodařilo 18,2 a 17,6 tisíce pěstitelů.

Výnos z těchto vinic v roce 2004 byl 5,2 tuny na hektar a po poklesech pod 5 tun v letech 2013, 2014 a 2017 byl roce 2018 6,5 tuny na hektar. V uvedené době byly roky s o něco vyšším hektarovým výnosem stejně tak časté, jako roky s výnosem o něco nižším. I zisk pěstitelů však ovlivnily inflací zvýšené náklady. Ten se však může omezeně promítnout pouze do výkupní ceny hroznů, střetávající se s akceptovatelnou cenu vína, kterou jsme tento příspěvek uvedli.

Tuzemský hektarový výnos je bohužel ve srovnání s evropskými i novosvětskými vinicemi nízký, není výjimkou, že i méně než poloviční.

Marketingová podpora

Novela vinařského zákona v roce 2002 a nový vinařský zákon v roce 2004 přinesli vstup centrálně řízeného a podporovaného marketingu vinařství, vinohradnictví a vinařské turistiky. Na něj v letech 2006 až 2018 povinně přispěli vinaři 295 miliony a pěstitelé 65 miliony, ke kterým přidal Jihomoravský kraj 63 milionů a stát 458 milionů korun. I s provozními náklady tento státem řízený marketingový systém v uvedeném období spolykal 898 milionů korun.

Výsledek regulace

Výše uvedená čísla jsou jasná. Za patnáct let reálná hodnota tuzemských vín o pětinu a víc poklesla a jejich současné ceny těžko soupeří se zahraničními víny, čemuž odpovídá velikost importu i exportu. Tuzemská produkce o pětinu vzrostla, ale zahraniční dovozy se zvýšily o 60 až 100 procent, podíl tuzemské produkce na celkové spotřebě proto klesl z jedné třetiny až k jedné čtvrtině či dokonce jedné desetině. Tuzemské vinice ne a ne dosáhnout výnosů vyspělého vinařského světa a po patnácti  letech zůstávají na podprůměrné úrovni. Za marketing, který měl podpořit domácí produkci, zaplatili tuzemští vinaři a vinohradníci pod hrozbou sankcí více než třetinu miliardy korun a daňoví poplatníci přes půl miliardy korun, ve výsledku ale podpořili zvýšení importu a tedy zahraniční producenty. Boj s černým trhem s vínem byl buď boj s trhem neexistujícím nebo tento trh funguje i po novele vinařského zákona nebo jde pouze o konkurenční boj těch, kteří s poslanci mluví a kteří ne.

Tvůrci zákona, zákonodárci i konzumenti tak nakonec mohou snad už jen děkovat přírodě, že se - tak jako se lesníci po úvahách Ministerstva zemědělství o vzniku marketingového Lesnického a dřevařského fondu a o novele lesnického zákona dočkali kůrovce - nedočkali pěstitelé s marketingovým fondem vinařským a s novelou vinařského zákona mšičky révokazu. 

Co se ale peněz týká, do tohoto bizarního systému daňoví poplatníci do čtyř týdnů zaplatí dalších 35 milionů korun a vinaři společně postupně do konce roku srovnatelnou částku. Ministr zemědělství i poslanci by si mohli zkusit odpovědět proč.

Nejčtenější

Největší vinařství roku 2022

Podle nejčerstvějších údajů Registru vinic vloni vyprodukoval domácí vinařský průmysl z domácích hroznů celkem 528 tisíc hektolitrů vína, včetně zahraniční suroviny pak 1 312 tisíc hektolitrů. Kdo jsou největší producenti a jak se ve srovnání s loňskem změnila jejich produkce? Žebříček stále vede vinařská skupina Bohemia Sekt patřící německé Henkell Freixenet nyní v držení dětí Rudolfa-Augusta Oetkera z jeho třetího manželství, která z loňské úrovně mírně poklesla na letošních 171,8 tisíc hektolitrů. Výrazný růst zažili producenti Zámecké vinařství Bzenec a Templářské sklepy Čejkovice, vzrostla i produkce Château Valtice - Vinné sklepy Valtice, úrovně roku 2020 ale ještě nedosáhla. První dvacítku s 6,1 tisíci hektolitry a dalším poklesem oproti předchozím dvou letům uzavírá Vinaria. Podobné, jen v absolutních číslech mnohem vyšší poklesy zasáhly Znovín Znojmo, vinařství Bronislav Vajbar, Vinařství Neoklas Šardice, Vinný dům, Vinařství Krist, Víno Hruška, Vinselekt Michlovský i Patria

Výnos tuzemských vinic zůstal i přes dobrý ročník nízký

Podle aktuální zprávy spolku Svaz vinařů byla loňská sklizeň révy vinné ve srovnání s loňským rokem vyšší o 1,4 tuny na hektar když průměrný výnos dosáhl 6,6 tuny na hektar. Hektarový výnos Podíl množství vinných hroznů sklizených v jednom vinařském roce a plochy vinice, na nichž byly tyto vinné hrozny vypěstovány, vyjádřený v tunách na jeden hektar, je hektarovým výnosem. Podle údajů Svazu vynařů se ani po pěkné loňské sklizni průměrný hektarový výnos příliš nezměnil a za všechny vinohradnické oblasti se pohybuje okolo 5,5 tuny na hektar. Pokud vezmeme v potaz zákonné omezení výnosu na čtrnáct tun z hektaru spojené s nemožností použít hrozny pro výrobu jakostních a zemských vín při jeho překročení a zohledníme, že i přísněji regulované tuzemské apelace omezují hektarový výnos na sedm tun, nelze se znovu než podivit, proč je tuzemský hektarový výnos tak nízký , ve srovnání se sousedním Německem méně než poloviční. Vstupní data Data pro zveřejněnou analýzu získali její autoř

Největší vinařství roku 2020

Poté, kdy statistici zveřejnili údaj o konzumaci vína v roce 2020, víme, že domácí příznivci ho vypili 1 768 tisíc hektolitrů, když tuzemští producenti dodali na trh 589 tisíc hektolitrů vlastní produkce, přesně třetinu. Kdo jsou ti největší? Žebříčku kraluje vinařská skupina Bohemia Sekt patřící německé Henkell Freixenet nyní z čerstvě oddělené Geschwister Oetker Beteiligungen dnes již v držení Alfreda, Ferdinanda a Julie Oetkerových, dětí Rudolfa-Augusta Oetkera z jeho třetího manželství, která se sama s 174 tisíci hektolitry vyrobeného vína podílí na tuzemské produkci plnými třiceti procenty. První dvacítku s 7,3 tisíci hektolitry uzavírá Patria Kobylí a je současně posledním producentem, který sedmitisícovou roční produkci překročil, příčemž dalších šedesát vinařství ještě překonalo hranici jednoho tisíce hektolitrů vína. Uváděné údaje zahrnují produkci i dceřinných a sesterských společností se stejným vlastníkem.