První červenec není jenom začátkem školních prázdnin, ale také šestitýdenního období, po které obvykle sto devadesát žadatelů sepíše a podá žádosti o vinařské granty za 12 až 22 milionů korun, a po prázdninách se dozví, že přislíbeno mají o třetinu méně. A to není konec.
Třetina nestačí
V roce 2020 připadlo osmi stům úspěšných žádostí 53 milionů, a po kontrole vyúčtování v následujícím roce dostali žadatelé na své účty 11 milionů. Nebo ještě jinak: státní Ministerstvu zemědělství podřízený fond od roku 2008 přislíbil podpořit 8 tisíc projektů 320 miliony korun, aby jim skutečně vyplatil 182 milionů, 57 procent.
Skutečností je, že poté co žadatelé dostanou přislíbeno o třetinu méně, než žádají, dostanou zaplaceno méně o druhou třetinu.
Není to nečekané, je to plánované. Vloni fond přislíbil granty za téměř 54 milionů, a v letošním roce, kdy je nezbytné doručit vyúčtování a po kontrole je proplatit, má na tento výdaj ve schváleném finančním plánu vyhrazených 20 milionů. Kde se bere tahle jasnozřivost, že pracovníci fondu najdou chyby v doručených účtech za nejméně 34 milionů, je hádankou. Aneb co by dělal, kdyby nenašel chyby a musel odeslat celých 54 milionů, když už by část z nich podle plánu utratil za cosi jiného?
Postavit se do fronty nebo ji obejít?
Souvisí tohle škudlení fondu s jeho omezenými zdroji? Rozhodně ne. Z letošních plánovaných 83 milionů výdajů fondu získají loňští žadatelé o granty uvedených 20 milionů a dalších přibližně 13 milionů připadne na provoz fondu a jeho poskytování informací. Celých 50 zbývajících milionů vyhradil schválený finanční plán zaplatit osobám, které nikdy žádnou žádost o grant nepodaly, neposlaly žádné vyúčtování ani se nemusejí obávat krácení, ale dostanou do haléře přesně to, na čem se s fondem i bez žádosti dohodnou.
Žadatelé o granty neprotestují. Krácení žádostí o podpory ani přísnost při vyúčtování nemají písemná kontrolovatelná pravidla a výsledná částka je jen na úvaze fondu, který se při zdůvodnění krácení vždy může zaštítit principy hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti. Absence pravidel nepřipadá zvláštní ani kontrolním orgánům fondu, ani nadřízenému ministerstvu, ani soudům.
Ministerské podezření
Překvapilo to ale loňskou kontrolu Ministerstva financí: „neexistují žádná relevantní kritéria, podle kterých by bylo možné transparentně a objektivně posoudit význam a přínos předkládaných projektů. Pro vyhodnocení a případný důvod přiznání plné výše, a nebo naopak zkrácení podpory, neexistuje žádné odůvodnění a záznam. Rozdělování a přiznávání podpor tak nelze jednoznačně označit za transparentní, předvídatelné a efektivní.“
A vyvodila z toho nelichotivý závěr: „Při takto nastaveném způsobu hodnocení, nezaznamenání a neodůvodňování krácení podpor v rámci rozhodovacího procesu existuje významné riziko nežádoucího zásahu či ovlivňování/lobování při rozhodování o výši jednotlivých podpor projektům, o které mají zájem významné vinařské subjekty, jejichž členové jsou do rady fondu jmenování, nebo které jsou objektem jejich zájmu.“ Rozdělování veřejných prostředků zjevně dokáže být neúprosné i ve svém průměru, jaká by tedy mohla být úvaha fondu o žadateli, který protestuje?
Dobrý projekt
Poučení zní: podávat rizikové žádosti o průměrně stotisícový grant, aby po vyúčtování přišlo na účet možná čtyřicet tisíc, není dobrý projekt. Dobrý projekt je zastavit se mimo pevný termín rovnou v kancelářích fondu a dohodnout si miliony ze schváleného rozpočtu. A ještě lepší projekt je počkat, až fond s plánovanými miliony zaklepe na vaše dveře sám. Třeba je to součást plánu.