Přeskočit na hlavní obsah

Podnikavý Vinařský fond připravil stát o miliony. Důvod ho zrušit?

Zemědělský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR po úvodním slově Jaroslava Machovce, ředitele Vinařského fondu, po rozpravě a pod předsednictvím Jaroslava Faltýnka vzal na vědomí výroční zprávu Vinařského fondu za rok 2017. Takto hladce se ve středu 20. června uzavřelo jeho loňské hospodaření, přestože své ve výročních zprávách věrně zobrazované nezákonné praktiky pranic nezměnil.

Výdaje mimo zákon

Pokračovaly zákonem vyloučené televizní a online reklamní kampaně? Ano, pokračovaly. Utrácely se desítky milionů za propagaci značky „Vína z Moravy, vína z Čech,“ i když notifikace Evropské komise povoluje pouze podporu chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení? Ano utrácely. Zmizel milion za průzkumy trhu, aniž by na jejich realizaci nějaký žadatel získal ve správním řízení byť jedinou korunu? Ano, zmizel.
O těchto nelegálních výdajích Fondu jsme už psali zde nebo zde a dobře jsou patrné i na podrobně zdokumentovaném příkladu mobilní aplikace Víno na dotek. Přehlíželi jsme přitom příjmy Fondu, neboť jsme předpokládali, že ty se od zákona nemohou odchýlit. Nemohli jsme se mýlit víc.

Příjmy pod drobnohledem

Příjmy Fondu definuje vinařský zákon a je jich jedenáct druhů. O deset se postará samotný Fond a vše, co tak za rok získá, sečte a stát mu následně - nejpozději do 25. únoru následujícího roku - poskytne z peněz daňových poplatníků stejně vysokou podporu, příjem jedenáctý a nejvýznamější. Protože bez ní by Fond hospodařil s polovičním rozpočtem.
Těchto jedenáct zákonných příjmů není v žádné výroční zprávě uvedeno souhrnně, ale jsou v nich po různu roztroušené. Pro zastření podstaty se o nich také nepíše jako o příjmech, jak praví zákon, ale jako o výnosech, navíc přetavených do fondů, které zákon také nezná. Přesto lze v textu všech výročních zpráv každý ze zákonných příjmů snadno idenfikovat. A ty sečíst.

Ošidný součet

V přehledu hospodaření posledního uzavřeného roku, jak jej vzali poslanci v zemědělském výboru v letošním červnu na vědomí, je suma všech deseti zákonných příjmů Fondu 35,5 milionů korun. Ale podpora státu, která má být na korunu stejná, je 37,2 milionů korun. Z veřejných prostředků z rozpočtu Ministerstva zemědělství tak do pokladny Fondu přišlo o 1,7 milionu korun víc, než na co měl ze zákona nárok.
Výjimka? Nikoli. V roce 2016 takto Fond připravil rozpočet ministerstva o 1,8 milionu korun, což za asistence Jaroslava Machovce vzali Faltýnkovi poslanci v zemědělském výboru na vědomí 14. prosince 2017 a ve stejném složení vzali 9. března 2017 na vědomí, že stát zaplatil z účtu Ministerstva zemědělství Fondu o 1,5 milionu korun víc. O stejně tolik, jako o rok dříve.
Tehdy to ale nikdo na vědomí nevzal. Poslanecká sněmovna od vzniku Fondu v roce 2004 až do onoho březnového dne v roce 2017, přestože jí to ukládá zákon, žádnou jeho výroční zprávu neprojednala. Těžko také mohla - fond jí totiž žádnou výroční zprávu od roku 2004 až do roku 2011 k projednání neposlal.

Čím si Fond přivydělává

Zbývá tak odpovědět na otázku, čímže si Fond vylepšuje svoje příjmy a šálí stát, aby dosáhl vyšší státní podpory? I na to poskytují výroční zprávy odpověď.
Jsou to finančně nevýznamné, přesto nezákonné poskytování licencí k ochranným známkám, milionové příjmy ze vstupného z jinak ztrátových akcí Svatomartinský košt v Brně a Svátek růžových vín v Praze, letos sice nulové, v předchozích letech až půlmilionové příjmy z poplatků vinařů za účast Fondu na veletrzích a výstavách, a statisícové blíže neurčené ostatní provozní výnosy.
A přestože Fond každoročně prodává několika tisícům návštěvníků obou uvedených akcí vstupenky, nemá k takovému podnikání ani zákonné zmocnění, ani živnostenské oprávnění a ani není i přes milionový obrat plátcem daně z přidané hodnoty. Jakýkoli jiný organizátor obdobných akcí může o takových privilegiích pouze snít.

Vliv Fondu na odvětví vinařství je nulový

O motivech porušování zákona fondem lze jen spekulovat, ale ani tak se přihlížejícím nenabízí žádný prospěch, který by z toho případně měl Svaz vinařů nebo jeho členové, který fond od jeho počátků trvale personálně ovládá, jak dokládají výroční zprávy i zápisy z jednání rady Fondu, a který současně prosazuje vlastní návrhy novel vinařského zákona - i když třeba přinesou předvídatelnou ekologickou katastrofu a namísto slibovaného miliardového nulový přínos pro státní rozpočet, jako ta loňská.
Statistické údaje ČSÚ, SZIF či ÚZEI totiž prokazují, že mezi Fondem nezákonně utracenou půl miliardou korun mezi roky 2007 až 2017 a stagnujícími cenami i objemem tuzemské vinařské produkce, stagnující poptávkou obyvatel a návštěvníků Česka a exportem i importem vína není žádná korelace.
S těmito důkazy lze s nechápavým pokrčením ramen připustit, že všichni historičtí i současní členové rady Fondu i jeho ředitel s nějakým sice neznámým, ale jistě bohulibým úmyslem pouze nesprávně čtou šest přehledných paragrafů vinařského zákona, a Finanční úřad, Živnostenský úřad, Ministerstvo zemědělství i Nejvyšší kontrolní úřad při svých kontrolách možnost takových chyb ani nenapadne.

Přehlíživá Poslanecká sněmovna

Rozum však zůstává stát, pokud zákon stejně chybně čte dozorčí rada Fondu složená výhradně z poslanců Parlamentu, která má podle Poslaneckou sněmovnou stvořeným - a Svazem vinařů ovlivňovaným - zákonem zjišťování a napravování chyb v popisu práce. A přitom se schází pouze dvakrát, ještě častěji však jen jednou ročně a hlavním závěrem jejího jednání bývá většinou právě jen schválení výroční zprávy Fondu. Bez výhrad.
Nepřehlédnutelnou odchylkou z pravidla je i projednání a schválení výročních zpráv Fondu pouze v zemědělském výboru Poslanecké sněmovny, přestože obdobné výroční zprávy České televize, Českého rozhlasu, ČTK, Státního fondu dopravní infrastruktury, Státního fondu rozvoje bydlení, ale i finanční zprávy politických stran a hnutí pravidelně projednává celá Poslanecká sněmovna.

K čemu to celé je

Pokud si uvědomíme, že ekonomickým počátkem vší této podivné, nezákonné a rozsáhlé aktivity jsou parafiskální odvody, které pod hrozbou penále i exekucí Vinařský fond každoročně vybírá od tisíců pěstitelů za každý hektar tuzemských vinic a od stovek vinařů za každý litr vyrobeného vína, nelze se zbavit dojmu, že by jeho úplným zrušením sice přišli žadatelé o 10 až 15 milionů korun ročně na své projekty, ale současně by se ulevilo o dvojnásobných 25 až 30 milionů korun pěstitelům a vinařům a o téměř trojnásobných 35 milionů korun i státnímu rozpočtu, ale asi nejvíce mnoha dohlížejícím - dnes nedohlížejícím - úřadům i ministerstvům. 
V neposladní řadě a možná úplně nejvíce trvale chybujícícm poslancům v dozorčí radě Fondu, v zemědělském výboru i na plénu Poslanecké sněmovny. Současně by tak i zanikl delikátní problém s opakovaným nelehkým vyjednáváním o výjimce ze státní podpory s Evropskou komisí.
A Svaz vinařů by mohl platit billboardové i televizní kampaně z poplatků svých členů, pokud jim to příjde smysluplné. Ochrannou známku "Vína z Moravy vína z Čech" beztak prostřednictvím jím ovládaného valtického Národního vinařského centra, do kterého z Fondu posílá tu více tu méně peněz, od počátku do dnes vlastní.

Zhroutí se fond sám?

Protože tuzemští zákonodárci nedokáží bez téměř vyloučeného souhlasu Evropské komise zvýšit parafiskální odvody uvalené na odvětví vinařství vycházející z regulované plochy tuzemských vinic a omezené produkce vína, ani podporu státu a tím i příjmy Fondu, narazí Fond pravděpodobně brzy na jiný problém. Tím je desetiprocentní limit jeho provozních nákladů včetně mzdových. V méně úrodných ročnících 2014 a 2015 se tento ukazatel stanovené mezi na dosah přiblížil, když dosáhl 9,4 % a 9,9 %.
Vzhledem k růstu mezd a k násobnému přírůstku pracovní agendy Fondu se může zkrátka už brzy stát, že Fond nedokáže zaplatit zaměstnance ochotné zpracovávat jeho agendu. Což by byl konec mnohem spektakulárnější a pikantnější, než jeho dobrovolné zrušení.