Přeskočit na hlavní obsah

Rozdílně odpovědné vedení ČNB a Vinařského fondu

Jde o peníze

Vinařský fond i Česká národní banka jsou instituce zřízené zákonem a v první řadě jde v nich o peníze. Co do průhlednosti rozhodování členů jejich vrcholných orgánů jsou to ale instituce nesrovnatelné.

Národní banka

Bankovní rada ČNB se schází v předem oznámených termínech a záznamy ze svých jednání zveřejňuje na internetu i se soupisem přítomných členů a v případě hlasování o nastavení hlavního měnověpolitického nástroje – dvoutýdenní repo sazby i se záznamem hlasování jednotlivých členů.
Po jednání bankovní rady a zveřejnění závěrů následuje tisková konference, ze které se pořizuje zvukový záznam a video záznam, které jsou na webu také zveřejněny. Záznamy z jednání i z tiskových konferencí jsou veřejnosti k dizpozici od roku 1998.

Vinařský fond

Vinařský fond o jednáních Rady a Dozorčí rady Vinařského fondu zveřejňuje na webu pouze strohé info, ze kterého není zřejmé ani kdo byl na jednání přítomný ani přehled všech diskutovaných témat a stanovisek jednotlivých členů.

Ani záznam hlasování jednotlivých členů například o rozhodnutí o vyplácení jednotlivých podpor jejich žadatelům nebo o podporovaných oblastech, hlavním předmětu činnosti Vinařského fondu není k dispozici.
Tiskové konference o průběhu a závěrech jednání obou orgánů Vinařského fondu se nekonají. Pokud máte zájem získat zápis z jednání Rady nebo Dozorčí rady Vinařského fond, budete odmítnutí.

Odpovědnost jednotlivých členů

Zatímco jednotliví členové Bankovní rady ČNB se se svými pracovními názory na odbornou tématiku netají a dávají je veřejnosti k posouzení, postoj a preference členů Rady a Dozorčí rady k rozdělování finančních podpor z Vinařského fondu jsou veřejnosti zcela neznámé.
Pěstitelé révy a producenti vína, kteří povinně do Vinařského fondu odvádějí peníze, a stát, který jeho prostředky povinně každoročně zdvojnásobuje, musí být touto praxí při pohledu na jejich rozdělování potěšení.

Nejčtenější

Americká révová cikáda je v Česku!

Křísek révový je u Valtic Vůbec poprvé v Česku byli letos nalezeni jedinci kříska révového na rakousko-české hranici nedaleko Valtic. Křísek révový Scaphoideus titanus je přenašečem významné choroby révy vinné – fytoplazmy zlatého žloutnutí révy, Flavescence dorée. Už v březnu byla tato nákaza zaregistrovaná ve švýcarském Ticinu a Vaudu, kde napadenou révu úplně zničila. Scaphoideus titanus Křísek révový je veliký 5 - 6,5 milimetru, člunkovitého tvaru, rezavě hnědý, na hlavě, hrudi a křídlech se světle okrovými charakteristickými skvrnami. Pro dospělce jsou na hřbetní straně charakteristické světle skvrny ve tvaru „slziček“. Nymfy se naopak vyznačují dvěmi nápadnými tmavými skvrnami na konci zadečku.

P.F. Mýtus o germánském a románském značení vín stále žije. Tak proč ne DCC?

Vinařské novoroční pour felicité? Patří se, nejprve však malé ohlédnutí. Jsou to dva roky, kdy jsme jako mylné prokázali tvrzení o dvou údajných rozdílných způsobech značení vín, románském a germánském. Ve veřejném prostoru přesto znovu zní přání změnit tuzemský germánský špatný způsob značení vín na románský protože lepší protože apelační. Románský je sice systém VOC pro vína originální certifikace, ten se však podle mnohých nepovedl, i když neříkají proč. Připomeňme, že podle autorů tvrzeného rozdílu románský způsob zohledňuje především charakteristické znaky dané oblasti, tzv. terroir, ve francouzštině znamenající kraj, půdu, zemi, tedy označování místa původu hroznů a vína takzvanou apelací, a germánský způsob prý vychází pouze z rozlišení kvality vín přívlastky odpovídajícími cukernatosti sklízených hroznů. Zájemce o aktuální čeření vody najde zde na zakázku rozebrané vzory a výhody údajného románského značení, zde rozhovor, který jako vlajkovou loď zamýšlených tuzemských apela

Výnos tuzemských vinic zůstal i přes dobrý ročník nízký

Podle aktuální zprávy spolku Svaz vinařů byla loňská sklizeň révy vinné ve srovnání s loňským rokem vyšší o 1,4 tuny na hektar když průměrný výnos dosáhl 6,6 tuny na hektar. Hektarový výnos Podíl množství vinných hroznů sklizených v jednom vinařském roce a plochy vinice, na nichž byly tyto vinné hrozny vypěstovány, vyjádřený v tunách na jeden hektar, je hektarovým výnosem. Podle údajů Svazu vynařů se ani po pěkné loňské sklizni průměrný hektarový výnos příliš nezměnil a za všechny vinohradnické oblasti se pohybuje okolo 5,5 tuny na hektar. Pokud vezmeme v potaz zákonné omezení výnosu na čtrnáct tun z hektaru spojené s nemožností použít hrozny pro výrobu jakostních a zemských vín při jeho překročení a zohledníme, že i přísněji regulované tuzemské apelace omezují hektarový výnos na sedm tun, nelze se znovu než podivit, proč je tuzemský hektarový výnos tak nízký , ve srovnání se sousedním Německem méně než poloviční. Vstupní data Data pro zveřejněnou analýzu získali její autoř