Jakou má cenu víno z Česka a co za tím vězí

Cena vína

Víno z Česka stojí nachlup šedesát korun litr a tuzemská politika s tím vlastně nic nesvede. Vážně? Tak pomalu a popořadě.

Ptát se na ceny tuzemských vín může být nošením dříví do lesa, když máme eshopy, heuréky, do noci otevřené supermarkety, ve schránkách jejich reklamní letáky a na dně nákupních košíků zahozené účtenky eet. Jenže otázka je zákeřnější, není jedna a zní: jakou cenu má víno z Česka dnes, jakou mělo včera a jaké je její srovnání se světem? A kdo za to může? Kalousek nebo Babiš?

Takže čísla

Začněme čísly. Podle tržního informačního systému stojí v první třetině letošního roku litr vína z Česka 60,60 Kč, vloni stál 59,90 Kč a v roce 2004, kdy se tuzemští vinaři stali součástí jednotného trhu EU, byl za 62,70 Kč. Za celé téměř patnáctileté sledované období od předposledního měsíce roku 2002 až do dubna 2017 je dlouhodobá průměrná cena lahvového vína z Česka přesně 60,00 Kč, tedy sedmička za 45 korun. Je to cena přímo z výrobního podniku, bez dopravy, DPH a vlivu inflace, cena nominální.

Zachytili jste to? Cena tuzemského vína za první rok působení na společném trhu EU byla o téměř tři koruny vyšší, než dlouhodobý průměr předchozích téměř dvou a následujících více než dvanácti let, a k dnešnímu dni je o dvě koruny nižší než tehdy a pohybuje se právě kolem dlouhodobého průměru.
V domácích cenách se prostě trvale rostoucí kvalita i renomé vína z Česka opakovaně potvrzovaná úspěchy na mezinárodních vinařských soutěžích jaksi nezrcadlí. Opravdu?

Zahraniční srovnání

Cenu tuzemských vín samozřejmě silně ovlivňuje cena konkurenční zahraniční produkce, bez níž by tuzemští příznivci vína ani nedokázali uspokojit svou spotřebu. Tuzemská produkce pokryje po odečtení exportu pouze asi osminu celkové domácí konzumace. Jaké jsou tedy ceny vína z jiných vinařských zemí?

Podle čerstvých údajů Mezinárodní organizace pro révu a víno (OIV) byla průměrná celosvětová cena jednoho obchodovaného litru vína 52,50 Kč (2,10 EUR) v roce 2004 a 67,50 Kč (2,70 EUR) v roce 2016. Jestliže byli v roce vstupu do EU tuzemští producenti o 19% nad světovou cenou vína, pak jsou v loňském roce 12% pod světovým průměrem. 

Když už srovnáváme: pro Španělsko, největšího světového exportéra vína, nebo pro Spojené Státy, největšího světového konzumenta, znamenal rok 2016 litrovou cenu o 60% nižší než průměr (27,50 Kč, resp. 25 Kč) a pro Itálii a Německo cenu o 7%, resp. 4% pod průměrem (62,50 Kč a 65,00 Kč). 

Na špici

Zato Nový Zéland byl o nepřehlédnutelné dvě třetiny nad světovou úrovní (112,50 Kč) - a tuzemský vinařský průmysl proto musí být na vážkách, co mu závidět víc, jestli současnou skoro dvojnásobnou cenu jeho vín nebo aktuální víc než dvojnásobnou rozlohu jeho vinic, když ještě v roce 2003 byly vinohrady obou zemí stejně rozlehlé. 

A nezapomeňme při rekapitulaci na vítěze: cena litru vína z Francie roku 2016 je víc než dvojnásobkem světového průměru (145,00 Kč). Jasně, Champagne, ne Prosecco 😉.

Víno a politika

Český stát se spolu se svými úřady na základě politické vůle tvořené na objednávku vinařského průmyslu, konzumentů vína i jeho zarytých odpůrců pouští na jedné straně do větší či menší, selektivní i všeobecné podpory vinařského průmyslu a na druhé straně ho reguluje a sankcionuje. 

I když přihlédneme k mezinárodnímu kontextu, je s podivem, jak zanedbatelný vliv mají tyto protichůdné a nákladné činnosti státu na cenu tuzemského vína.

Podle stejného grafu ukazujícího zvlášť ceny vybraných druhů vín můžeme začít trochu lehkovážně spekulovat nad vlivem dominantních vnitrostátních událostí, jejichž ambicí bylo vinařský průmysl měnit. 

Regulace podle grafu

2004

Na konci května 2004 poslanci přijali vinařský zákon v podobě, v jaké ho známe dodnes. Z působnosti vinařského fondu zákonem zřízeného v roce 2002 vyjmuli podporu zakládání vinic, protože vstupem do EU už Česko své vinice nemohlo rozšiřovat, a v jeho kompetenci ponechali podporu vinařského marketingu, od té doby nijak nezměněnou. 

Zákon doplnil systém přívlastkových vín, založený již předchozím vinařským zákonem z roku 1995, do podoby, jaká byla na počátku druhého tisíciletí obvyklá zejména v sousedních německy mluvících zemích a která se od té doby rozšířila do mnoha dalších států vinařského světa.

Přívlastky

Přívlastky způsobily dvě věci. Za prvé se údaj o (vyšší) ceně přívlastkových vín stal hned od května součástí oficiálních statistik, což vysvětluje poměrně propastný rozdíl průměrné ceny tuzemského vína mezi roky 2003 a 2004. A za druhé vzbudily velká komerční očekávání vinařů. 

Jak je z grafu patrné, nasadili vinaři cenu přívlastkových vín na několikanásobek ceny jakostních vín a v následujícím roce ji ještě zdvihli. Už od roku 2006 ji však trh začal silně korigovat, aby se nakonec - po šesti letech - přiblížila k ceně jakostních vín, jen o dvacet až třicet korun vyšší, ale stále na méně než polovině hladiny přehnaně optimistických let 2004 a 2005.

2005

Vinařský fond zahájil podporu značky Svatomartinské. Ceny vín ještě dva roky klesaly nebo stagnovaly, samotné Svatomartinské dodnes v oficiálních cenových statistikách není, ale jeho doporučená minimální cena bez DPH při prvním prodeji je přesně těch průměrných 45,00 Kč za lahev. 

2006

Novelou vinařského zákona poslanci zvýšili hektarový výnos na 14 tun, na úroveň obvyklou v ostatních vinařských státech, a tato změna mohla ovlivnit už nadcházející sklizeň. I přes tuhle zákonnou úpravu dodnes patří tuzemské pěstitelství s pouhými pěti❗ tunami výnosu k těm nejméně efektivním na světě.

V polovině roku 2006 představil vinařský fond veřejnosti značku „vína z Moravy, vína z Čech“ se záměrem zvýšit obecné povědomí o kvalitě a jedinečnosti moravských a českých vín a zlepšit jejich vnímání a prestiž v očích odborné a laické veřejnosti. Ambice ovlivnit jejich cenu nebo prodané množství vína tak od samého počátku součástí projektu nebyla. Ještě že; žádný vliv evidentně nemá.

2011

Od září 2011 upravili poslanci novelou zákona některé technologické změny výroby vína, opět v rozsahu obvyklém v celé EU i v dalších státech světa. Současně s úpravou produkce dodnes nijak nerozšířených odalkoholizovaných vín novela umožnila označovat lahve vína medailemi získanými na vinařských soutěžích, věc ve světě naprostou běžnou. Vliv tohoto opatření na cenu jednotlivých vín konkrétního producenta je samozřejmě značný, celkovou hladinu tuzemských cen ale nezměnilo.

2017

Další novelou vinařského zákona poslanci od dubna 2017 upravili podmínky pro podnikání s vinařskými produkty, změny zasáhly zejména víno obchodované a ve statistikách až dosud vykazované pod označením sudové. Na zhodnocení případného vlivu na ceny tuzemského vína musíme ještě vyčkat.

2004 až 2017

Po celých sledovaných dvanáct let pokračovaly a z veřejných prostředků byly hrazené marketingové kampaně zvyšující povědomí o kvalitě a jedinečnosti tuzemského vína, objevovaly se nahodilé podpory vinařskému průmyslu pro nákupy určených technologií nebo obnovu vinic, stát na jedné straně podporoval export tuzemských vín, aby na druhé straně kladl administrativní překážky jeho nezbytnému dovozu, dlouhou dobu rezignoval na systematickou kontrolu kvality tuzemského i zahraničního vína a vyšetřování kriminality, která se vinařskému průmyslu nevyhýbá v zahraničí ani doma.

Kde nic tu nic

A kupodivu nic z toho vlastně nemělo vliv na cenu tuzemského vína. Až na ten dávno zapomenutý hype spojený s přívlastky 😒.

Stát se tak spíš chová jako prarodiče, když je navštíví vnoučata se svými rodiči. Děda bručí, ať děti ukážou žákovské a vlepí jim pohlavky za špatné známky z chemických praktik i za divné facebookové poznámky o vinařské besedě s prezidentem. Babička jim vzápětí podstrkuje stokoruny se slovy “tady máš Tibore na nové sudy, ty Jardo na nové sloupky a Lianě něco na novou degustační místnost” a jejich rodičům dává tisícovku, aby klukům koupili na podzim triko se svatým Martinem a holce ať pořídí na léto něco hezkého růžového.
Musí k tomu ale přidat i tisícovku ze svého. Jenže rodičům se vlastní tisícovku vytáhnout nechce, tak dají dětem cestou domů podmínku, že peníze na dárky budou, jen když si půlku zaplatí ze svého...

Musíme si pomáhat

Zpět k původní otázce. Průměrná lahev vína z Česka opravdu stojí už patnáct let pětačtyřicet korun, lahev přívlastkového vína o dvacet korun víc a lahev šumivého ještě o desetikorunu víc. A nemůže za to ani Kalousek ani Babiš. Víno není padák ani kuře ani řepka. Už osm tisíc let.

Ale pokud by i tak někdo stál o radu na razantní zvýšení ceny tuzemského vína, z ČNB už ji máme: víno na hypotéku! Reklamy s brzo bohatým vinařem jak developerem se k tomu nabízí samy.