Přeskočit na hlavní obsah

Rozvoj apelací bude pro Svaz vinařů líbivá záminka k další novele vinařského zákona

La Rioja Fuenmayor

Vinařský zákon čeká novela, zaznělo od lobbistů z vinařského průmyslu. “Idea byla představena ministrovi zemědělství poté, co byl jmenován. Ministr tuto myšlenku silně podporuje a vyzval k jejímu předložení k dalšímu legislativnímu postupu,“ nechali se představitelé Svazu vinařů slyšet na konci zimy a znovu na začátku jara. A řekli hned, jaká je to idea. Takže víme, o co v novele nepůjde. 

Poučení z minulosti

Když Svaz začal svou minulou, novelou vinařského zákona završenou kampaň, v níž veřejnost strašil pančováním vína, černým trhem a miliardovou ztrátou na daních, málokdo tušil, že jde pouze o konkurenční boj, který má likvidací jednoho maloobchodního kanálu přerozdělit trh a označením tuzemských lahví jednotným logem zpropagovat vinařskou soutěž pořádanou právě Svazem vinařů. Slibované daňové miliardy, které na černém trhu s vínem údajně mizely, ale ani po dvou letech platnosti novely nikdo neuviděl, zato povyrostla hora odpadků, na kterou přispívají spotřebitelé povinnými nevratnými obaly namísto recyklovatelných keg sudů. 

Mnozí si ale nad kampaní ťukali na čelo, neboť dělat jakoukoli kampaň pro jednu skupinu účastníků trhu tak, že pošpiním celý trh, nebude výhra pro nikoho. Po bitvě to zjistili i lobbisté a raději po kampani zametli všechny stopy včetně stovkou tisíc korun z veřejných prostředků podpořené totální proměny svého webu, aby už kapitola o černém trhu zmizela a dříve funkční odkaz http://www.svcr.cz/cerny-trh-s-vinem vedl do světlejších míst. 

Černý trh a pančování vína tak zůstaly pouze na nezapomínajícím internetu, v archivních titulcích a v důvodové zprávě k novele vinařského zákona, ale žádné následující rozhovory ani analýzy se mu už – s jednou výjimkou – ani slovem nevěnovaly. Novináři, analytici i státní úředníci zapomněli. 

Kampaň

I v nové kampani zřejmě půjde o cosi jiného, než se bude veřejnosti ukazovat. Jejími hlavními postavami tentokrát nebudou dva strašáci pančování vína a černý trh, ale kladný hrdina víno z tuzemských vinařských apelací

Přestože je i po deseti letech existence domácí apelační značení veřejnosti neznámé a takto označená vína se na roční tuzemské produkci podílejí pouhými šesti promile, někteří shlížejí za hranice k obdivovaným protože komerčně úspěšným vzorům Chianti, Rioja nebo Chablis. Nemuselo být těžké získat tuzemských jedenáct nezletilých apelací, aby s vidinou nárůstu prodejů propůjčily reklamě na novelu vinařského zákona své tváře. 

Analýzy a rešerše 

Minulá kampaň postavená na černém trhu s víny začala analýzou tohoto fenoménu zpracovanou mezinárodní konzultační firmou Ernst & Young. Nikdo ji však nikdy neviděl, Svaz vinařů ji neukázal, ale z neviditelné zprávy se začasté citovalo. Počátek letošní kampaně je skromnější, postavený na řešerši zahraničních apelačních systémů, zpracované silami samotného Svazu vinařů, a na rozdíl od analýzy černého trhu s vínem od EY zveřejněné

Rešerše ale neanalyzuje žádný zahraniční apelační značení upravující právní předpis, což je u analýzy jako podkladu pro změnu vinařského zákona zarážející. Zkoumané apelační systémy značení jsou srovnávané na základě pouhých rozhovorů s pracovníky ne příliš relevantních zahraničních organizací, z nichž si tazatelé zjevně odnášeli pouze to, co chtěli slyšet. K překvapení čtenářů není v celé rešerši jediná definice apelace, ani zahraniční, ani tuzemské, není zřejmé, co že to ta ve všech pádech skloňovaná apelace vůbec je, a už vůbec nelze zjistit, čím se liší zkoumané zahraniční apelace od evropského v právních předpisech zachyceného označování původu. Jehož jsou samozřejmě analyzované apelace součástí. 

Rozvoj apelačního systému 

Nedokonalost rešerše nezabránila Svazu vinařů vypracovat na jejím základě osmistránkový, na začátku letošního února představenstvem jednohlasně schválený Návrh řešení rozvoje Apelačního systému ČR. Vzhledem k uvedenému nepřekvapí, že návrh neobsahuje nic, co by už stávající tuzemský vinařský zákon neobsahoval. Předpokládaným vznikem národní a podoblastních apelačních institucí je však akcentovaná úloha samoregulace, která může být stejně tak dobrá i špatná, jako regulace státní, pozornost však vzbuzuje automaticky předpokládaná vedoucí úloha Svazu vinařů v ní. 

O co vlastně půjde 

Protože návrh neobsahuje nic, co by bylo podmíněné změnou vinařského zákona, přitom ale o legislativní změny půjde v prvé řadě, až do návrhu důvodové zprávy a novely zákona se můžeme jen domnívat, v jakém detailu se bude skrývat ďábel. 

Že půjde jen o zavedení prémiové značky VOCG a zvýšení podílu vín VOC na tuzemském nebo dokonce zahraničním trhu jako náplasti na Svazem vinařů zkaženou pověst tuzemských vín minulou očerňovací kampaní, jako tomu bylo před dvaceti lety v případě nového rakouského značení DAC coby náplasti na vinařskou glykolovou aféru, je domněnka značně nepravděpodobná. 

Nejisté ale také bude, jestli na okraji spotřebitelského zájmu se pohybující a s marketingem zápasící spolky VOC mohou v roli fíkového listu aktuální kampaně Svazu vinařů pouze získat, nebo naopak i ztratit. Záležet bude totiž na tom, co skutečného lobby novelou prosadí a kteří účastníci trhu budou mít z novely prospěch. 

Apelace bez mezinárodní ochrany 

Spolky by však měly být pozornější, s kým se kvůli svému rozvoji spojují. Svaz vinařů už prokázal, že se v označení původu a mezinárodních souvislostech nijak zvlášť neorientuje. Na jednom z předchozích ročníků mezinárodní vinařské soutěže Oenoforum označil jako její pořadatel zlatá medailová vína z Krymu jako vína z Ruska, přestože dle oficiálního postoje Česka Krym byl a je součástí Ukrajiny. 

Ale třeba započatá kampaň alespoň tuzemským úřadům důrazně připomene, že spolkům mnoho let dluží zápisy jejich názvů mezi evropská chráněná označení původu, aby je pak evropské úřady za ně samy bilaterálními smlouvami chránily, jako nyní v případě Austrálie. Což, i když to Svaz vinařů ignoruje, je klíčový důvod jejich existence a vzniku.

Nejčtenější

Víno ve skleněných demižonech je v Česku populární a také levné

Podle Vinařství Mutěnice rostou obliba i prodej vína v pětilitrových skleněných demižonech o desítky procent ročně a souvisí s několika faktory. Velmi vstřícná cena ve vztahu ke kvalitě, když v obchodních řetězcích jej lze zakoupit i za 24 Kč za litr, průhledný obal, který vyhovuje určitému typu zákazníků a navíc fakt, že po zkonzumování vína zůstane spotřebitelům praktický skleněný soudek, který je možné využít například pro domácí ovocné šťávy. Cena vína z demižonů a z lahví Vinařství Mutěnice je součástí Vinařské skupiny Vinifera, která je s 25 milionů litrů prodaného vína a ročními tržbami 750 milionů Kč podle svých slov současnou dvojkou na trhu, chce dále růst a být nejen tuzemskou jedničkou, ale i klíčovým dodavatelem vína ve střední Evropě. 

Kolik keřů révy viné bude v Česku na jednom hektaru?

Skutečné náklady na restrukturalizaci vinic Ústav zemědělských informací a ekonomiky (ÚZEI) řeší pro ministerstvo zemědělství paušály u národního programu podpor v rámci opatření restrukturalizace a přeměna vinic. S termínem do 31.8.2015 řešil ÚZEI tento úkol: Nastavení paušálů a výpočet paušálů u národního programu podpor v rámci opatření restrukturalizace a přeměna vinic. Podrobný rozbor jednotlivých nákladů a pracovních činností s hodnotovým vyčíslením ve variantách při a) počet keřů révy vinné je roven 3000 kusů na 1 ha osázené plochy vinice b) počet keřů révy vinné překročí 4000 kusů na 1 ha osázené plochy vinice c) počet keřů révy vinné překročí 5000 kusů na 1 ha osázené plochy vinice d) počet keřů révy vinné překročí 6000 kusů na 1 ha osázené plochy vinice. S termínem do 15.12.2016 letos řeší tento úkol: Sledování nákladů u národního programu podpor v rámci opatření restrukturalizace a přeměna vinic. Podrobný rozbor jednotlivých nákladů a pracovních činností s ho

Výnos tuzemských vinic zůstal i přes dobrý ročník nízký

Podle aktuální zprávy spolku Svaz vinařů byla loňská sklizeň révy vinné ve srovnání s loňským rokem vyšší o 1,4 tuny na hektar když průměrný výnos dosáhl 6,6 tuny na hektar. Hektarový výnos Podíl množství vinných hroznů sklizených v jednom vinařském roce a plochy vinice, na nichž byly tyto vinné hrozny vypěstovány, vyjádřený v tunách na jeden hektar, je hektarovým výnosem. Podle údajů Svazu vynařů se ani po pěkné loňské sklizni průměrný hektarový výnos příliš nezměnil a za všechny vinohradnické oblasti se pohybuje okolo 5,5 tuny na hektar. Pokud vezmeme v potaz zákonné omezení výnosu na čtrnáct tun z hektaru spojené s nemožností použít hrozny pro výrobu jakostních a zemských vín při jeho překročení a zohledníme, že i přísněji regulované tuzemské apelace omezují hektarový výnos na sedm tun, nelze se znovu než podivit, proč je tuzemský hektarový výnos tak nízký , ve srovnání se sousedním Německem méně než poloviční. Vstupní data Data pro zveřejněnou analýzu získali její autoř