Nedávné výzvy upozornily vinaře a pozorné příznivce vína na příchod mladých vín právě sklízeného ročníku 2020. Termín mladé víno je podle registru tradičních výrazů Evropské komise a podle tuzemských právních předpisů vyhrazen pro víno s chráněným označením původu nabízené ke spotřebě konečnému spotřebiteli nejpozději do konce kalendářního roku, v němž došlo ke sklizni hroznů použitých k výrobě tohoto vína.
Jenže tento tradiční výraz se v tuzemsku příliš nerozšiřuje, trumfnout se ho snaží ochranná známka
Svatomartinské, která je podle jejího vlastníka speciálním a velmi úspěšným projektem uvádějícím mladá vína pod touto společnou značkou na trh každoročně 11. listopadu. Veřejnost si tato mladá vína s uvedeným datem ovšem natolik spojuje, že jejich prodej v pozdějších termínech, "
do konce kalendářního roku, v němž došlo ke sklizni hroznů použitých k výrobě tohoto vína," je prakticky nemožný. Přestože se prý
kolem 80 procent svatomartinských vín prodá těsně kolem samotného svátku a prakticky celý zbytek v následujícím týdnu, čelili v čejkovické vinotéce Templářských sklepů na sklonku letošního září dotazům, jak chutná jejich za 49 korun doprodávané Svatomartinské 2019.
Efektivita sv. Martina
Podle zveřejněných údajů uvedli vloni producenti Svatomartinského na trh
přibližně 2,2 milionů lahví, tedy asi 1,6 milionů litrů vína. Jen do kampaně na podporu této značky současně sám její vlastník investoval 4,5 milionu korun veřejných prostředků, téměř tři koruny na každý vyprodukovaný litr. Nadto poskytl další finanční granty pořadatelům stejnojmenných s vínem spojených akcí.
Poslední známý údaj o celkové domácí produkci pochází z roku 2018 a uvádí ji ve výši 680 tisíc hektolitrů, 68 milionů litrů vína. To za prvé znamená, že svatomartinská produkce se na domácí celkové produkci podílí dvěma procenty a po patnácti letech tradice nesvědčí o velkém zájmu příznivců vína i tím i jeho producentů. Za druhé že z loňské finanční podpory svatomartinských vín mělo užitek 97 vinařů z celkových téměř 1 900. A za třetí že kdyby měl být srovnatelně podpořený i prodej ostatní domácí produkce všech producentů, bylo by na to třeba kolem 200 milionů korun veřejných prostředků. Využitelná část rozpočtu vlastníka ochranné známky je přibližně třetina této sumy, zákonem je navíc určená na něco zcela jiného.
"
Jedním z aktuálních problémů současnosti je zefektivnění alokace veřejných výdajů a jejich účinnosti," píše v úvodu svého textu
Metody hodnocení veřejných projektů jeho autorka Jana Soukopová. "
Efektivnost těchto výdajů se pohybuje pod 50 %, což odpovídá tomu, že ve veřejném sektoru je většina finančních rozhodnutí v poloze politické (rozhodování se řídí teorií veřejné volby) a že subjekt, který obdrží veřejné finanční prostředky, např. formou dotace nebo půjčky z veřejných rozpočtů, s nimi nakládá nesrovnatelně méně hospodárněji než se svými vlastními finančními prostředky."
