Přeskočit na hlavní obsah

Oblíbené a méně oblíbené odrůdy tuzemských vinic


Co se na vinicích neurodí, to se do lahví nedostane. Jak se proměňuje odrůdová skladba tuzemských vinic, tak se mění i to, co se do lahví v příštích letech dostane a co v nich najdete méně. A čeho najdete méně dnes, když včera toho bylo dost. O statistikách tuzemského vinohradnictví stále platí, že bílých odrůd je vysázeno dvojnásobek modrých.

Bílé odrůdy

Mezi bílými odrůdami se od roku 2010 na prvních čtyřech příčkách výsadby nic nemění, nejvíce je vysázené Veltlínské zelené a následují Müller Thurgau, Ryzlink rýnský a Ryzlink vlašský. Z nich je na větší ploše osázený pouze Ryzlink rýnský, ostatní tři odrůdy si plochou výsadby pohoršily. Přesto se na celkové ploše bílých odrůd podílí tato čtveřice polovinou, více než pět a půl tisíci hektary. Ta druhá polovina patří několika tradičním odrůdám, ale významně roste zastoupení novějších odrůd, zapsaných do státní odrůdové knihy v letech ne tak dávných.

Na pátou příčku poskočilo Rulandské šedé, které bylo před deseti lety osmé a kterého bylo ve vinicích o 230 hektarů méně.

Sauvignon a Chardonnay si toto pořadí udržely. Sauvignonu najdete o 100 hektarů víc a Chardonnay ve vinohradech přibylo téměř 190 hektarů.

Výsadba následujícího Rulandského bílého o necelých 30 hektarů klesla, zato Tramínu červeného je ve srovnání s rokem 2010 o 100 hektarů víc.

Aromatická domácí Pálava je skokan, té přibylo 365 hektarů. Následujícího aromatického Muškátu moravského je na vinicích o 80 hektarů víc. Neuburského bývalo původně téměř stejně, jako muškátu, ale dnes je ho o 50 hektarů méně. Totéž platí pro Veltlínské červené rané, ve srovnání s Neuburským dříve o třetinu menší, dnes s poklesem o 60 hektarů poloviční,

Příznivce tradičního Sylvánského zeleného může těšit jeho mírný, ale trvalý růst, díky němuž se jeho plocha téměř zdvojnásobila na dnešních 166 hektarů.

Více než 100 hektary jsou v tuzemských vinicích zastoupené z Německa pocházející Hibernal a Solaris. Pálavě skokovým nárůstem konkurujícímu Hibernalu bylo vysázeno 55 hektarů už v roce 2010, dnes 300, ale dnešních 106 hektarů Solarisu vyrostlo od 2010 z nuly.

Z tradičnějších odrůd najdete na dalších příčkách burčákový Irsai Oliver a ve srovnání s ním jen polovinou zastoupený Muškát Ottonel.

Následuje plochou stagnující tuzemský Aurelius a ze Slovenska pocházející mírně rostoucí Děvín.

V závěru žebříčku jsou zatím ne příliš rozšířené, velmi rychle ale rostoucí německé odrůdy Kerner a Johanniter.

Modré odrůdy

Modré odrůdy révy vinné jsou vysázené na stejné ploše, jako zmíněná první čtveřice bílých odrůd. První desítka je od 2010 naprosto stabilní a obsahuje odrůdy Frankovka, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe, Rulandské modré, Modrý Portugal, Cabernet Sauvignon, André, Cabernet Moravia, Dornfelder a Merlot, Za dobu předchozích let si pouze několikrát změnily pořadí Frankovka se Svatovavřineckým, a i když obě znatelně klesající, stále ještě s třetinovým náskokem oproti následujícímu Zweigeltrebe, a Cabernet Sauvignon s André, které bylo původně mezi pěstiteli populárnější, ale posledních pět let ho předstihl Cabernet Sauvignon. 

Odrůdy tuzemský Neronet, ukrajinský Alibernet, německé Cabernet Cortis a Regent a rakouský Blauburger jsou vysázené na několika málo desítkách hektarů, odrůdy Fratava, Agni, Laurot, Roesler, Sevar, Ariana, Rubinet, Dunaj, Acolon a Cabernet Franc pouze na jednotkách. Není divu, pokud se s nimi příznivci vína ani nepotkají.

Konzumace

Vzhledem k zanedbatelnému vývozu tuzemských vín do zahraničí je zřejmé, že odrůdová skladba vinic úzce souvisí s celkovou domácí produkcí, jejíž průměrná roční úroveň od roku 2010 je necelých 590 tisíc hektolitrů, a s celkovou domácí spotřebou vína, ta je průměrně 2 040 tisíc hektolitrů, téměř čtyřnásobná.

Úroda tuzemských vinic se zkrátka v Česku vypije za čtvrt roku.

Nejčtenější

Americká révová cikáda je v Česku!

Křísek révový je u Valtic Vůbec poprvé v Česku byli letos nalezeni jedinci kříska révového na rakousko-české hranici nedaleko Valtic. Křísek révový Scaphoideus titanus je přenašečem významné choroby révy vinné – fytoplazmy zlatého žloutnutí révy, Flavescence dorée. Už v březnu byla tato nákaza zaregistrovaná ve švýcarském Ticinu a Vaudu, kde napadenou révu úplně zničila. Scaphoideus titanus Křísek révový je veliký 5 - 6,5 milimetru, člunkovitého tvaru, rezavě hnědý, na hlavě, hrudi a křídlech se světle okrovými charakteristickými skvrnami. Pro dospělce jsou na hřbetní straně charakteristické světle skvrny ve tvaru „slziček“. Nymfy se naopak vyznačují dvěmi nápadnými tmavými skvrnami na konci zadečku.

P.F. Mýtus o germánském a románském značení vín stále žije. Tak proč ne DCC?

Vinařské novoroční pour felicité? Patří se, nejprve však malé ohlédnutí. Jsou to dva roky, kdy jsme jako mylné prokázali tvrzení o dvou údajných rozdílných způsobech značení vín, románském a germánském. Ve veřejném prostoru přesto znovu zní přání změnit tuzemský germánský špatný způsob značení vín na románský protože lepší protože apelační. Románský je sice systém VOC pro vína originální certifikace, ten se však podle mnohých nepovedl, i když neříkají proč. Připomeňme, že podle autorů tvrzeného rozdílu románský způsob zohledňuje především charakteristické znaky dané oblasti, tzv. terroir, ve francouzštině znamenající kraj, půdu, zemi, tedy označování místa původu hroznů a vína takzvanou apelací, a germánský způsob prý vychází pouze z rozlišení kvality vín přívlastky odpovídajícími cukernatosti sklízených hroznů. Zájemce o aktuální čeření vody najde zde na zakázku rozebrané vzory a výhody údajného románského značení, zde rozhovor, který jako vlajkovou loď zamýšlených tuzemských apela

Výnos tuzemských vinic zůstal i přes dobrý ročník nízký

Podle aktuální zprávy spolku Svaz vinařů byla loňská sklizeň révy vinné ve srovnání s loňským rokem vyšší o 1,4 tuny na hektar když průměrný výnos dosáhl 6,6 tuny na hektar. Hektarový výnos Podíl množství vinných hroznů sklizených v jednom vinařském roce a plochy vinice, na nichž byly tyto vinné hrozny vypěstovány, vyjádřený v tunách na jeden hektar, je hektarovým výnosem. Podle údajů Svazu vynařů se ani po pěkné loňské sklizni průměrný hektarový výnos příliš nezměnil a za všechny vinohradnické oblasti se pohybuje okolo 5,5 tuny na hektar. Pokud vezmeme v potaz zákonné omezení výnosu na čtrnáct tun z hektaru spojené s nemožností použít hrozny pro výrobu jakostních a zemských vín při jeho překročení a zohledníme, že i přísněji regulované tuzemské apelace omezují hektarový výnos na sedm tun, nelze se znovu než podivit, proč je tuzemský hektarový výnos tak nízký , ve srovnání se sousedním Německem méně než poloviční. Vstupní data Data pro zveřejněnou analýzu získali její autoř