Děláme marketing
Čert ví v čí hlavě řídící kroky Vinařského fondu se před lety vylíhl nápad utrácet peníze vinařů, pěstitelů a daňových poplatníků za marketingové kampaně, průzkumy trhu, filmy a seriály nebo billboardy s podivnými ochrannými známkami. Když to zákon fondu nedovoluje.
Stalo se a stačilo deset let, aby se takhle z Vinařského fondu 340 milionů podělo kam nemělo.
Ne že by fond sám nevěděl, k čemu má svěřené peníze použít, ví to moc dobře.
Jeden stručný odstavec zákona ve třech bodech přesně popisuje, co má fond dělat, a dva body dalšího paragrafu lapidárně konstatují, že jen za tohle může svěřenými penězi platit.
Stalo se a stačilo deset let, aby se takhle z Vinařského fondu 340 milionů podělo kam nemělo.
Ne že by fond sám nevěděl, k čemu má svěřené peníze použít, ví to moc dobře.
I když nesmíme
Především musí rozdělovat žadatelům granty - v dikci zákona podpory - na projekty marketingu vína, uchování a rozvoje vinohradnictví a vinařství a vinařské turistiky. Na jejich projekty, ne na své. Také má informovat veřejnost o vinohradnictví a vinařství. A maximálně deset procent z příjmů může zaplatit za svůj provoz. Toť vše.
Z výročních zpráv fondu každý zvídavec snadno zjistí příjmy i výdaje, které fond uhradil v souladu se zákonem včetně výdajů na svůj provoz. Jenže příjmy se nerovnají těmto výdajům. Za posledních deset let je rozdíl uvedených 340 milionů korun, pozoruhodných 65% jeho rozpočtu.
Takže téměř dvě třetiny svěřených peněz, třetinu české miliardy, použil Vinařský fond v rozporu se zákonem. A proto na projekty pěti až šesti set každoročních žadatelů o granty připadlo za deset let o stejných 340 milionů grantových korun méně, než měl fond k dispozici.
Těžko říci, proč si téhle podivné praxe žádná kontrola nevšímá. Výroční zprávy schvaluje rada fondu. Té se na placení reklamních kampaní, filmů nebo seriálů zjevně nic zvláštního nezdá, když o využití finančních prostředků rozhoduje zrovna ona.
Rada pak předkládá výroční zprávy k projednání a posouzení dozorčí radě fondu a i když její závěry nejsou zveřejňované, je fakt, že praxe utrácení zůstává po celá léta stejná.
Ministerstvo zemědělství fond nekontroluje, protože mu to nepřísluší. NKÚ jednou zkontroloval přípravu a efektivitu některých marketingových kampaní, praxi označil jako podivnou, fond takový závěr odmítl, a tím to skončilo.
Fond také výroční zprávy předává k projednání a posouzení poslanecké sněmovně. Záznamy říkají, že je odveze z Brna do Prahy a předseda zemědělského výboru členům oznámí: “Na sekretariát byla doručena Výroční zpráva Vinařského fondu, která je členům ZEV k dispozici.”
Z výročních zpráv fondu každý zvídavec snadno zjistí příjmy i výdaje, které fond uhradil v souladu se zákonem včetně výdajů na svůj provoz. Jenže příjmy se nerovnají těmto výdajům. Za posledních deset let je rozdíl uvedených 340 milionů korun, pozoruhodných 65% jeho rozpočtu.
Takže téměř dvě třetiny svěřených peněz, třetinu české miliardy, použil Vinařský fond v rozporu se zákonem. A proto na projekty pěti až šesti set každoročních žadatelů o granty připadlo za deset let o stejných 340 milionů grantových korun méně, než měl fond k dispozici.
Kdo fond kontroluje?
Rada pak předkládá výroční zprávy k projednání a posouzení dozorčí radě fondu a i když její závěry nejsou zveřejňované, je fakt, že praxe utrácení zůstává po celá léta stejná.
Ministerstvo zemědělství fond nekontroluje, protože mu to nepřísluší. NKÚ jednou zkontroloval přípravu a efektivitu některých marketingových kampaní, praxi označil jako podivnou, fond takový závěr odmítl, a tím to skončilo.
Zprávy mají projednat i poslanci
Tím to pravděpodobně končí, další zmínky o jejich posuzování k nalezení nejsou a fond ani poslanecká sněmovna na naši žádost žádné další doklady o provádění kontroly neposkytli.
No a žadatelé o granty se nebouří, protože tahle fakta buď neznají, nebo se strachují i o to málo, co fond každoročně na granty dává.
Fond sám tomu co má dělat a za co má platit rozumí velmi dobře. Hned na titulní stránce svého webu popisuje vlastní činnost trefně a stručně: “Fond výhradně podporuje marketing vína, rozvoj vinařské turistiky a informuje veřejnost o vinohradnictví a vinařství.”
Může být ale není to hra se slovíčky. Podporovat podporami marketing vína a rozvoj vinařské turistiky neznamená jejich marketing sám dělat, natož za něj platit. Platit se má - výhradně - úspěšným žadatelům o granty.
Proč tedy fond za deset let ze svěřených 525 milionů korun na granty rozdělil jen 103 milionů korun a dvě třetiny z více než půl miliardy skončily někde jinde je otázka víc než detektivní.
No a žadatelé o granty se nebouří, protože tahle fakta buď neznají, nebo se strachují i o to málo, co fond každoročně na granty dává.
Je nebo není posláním fondu rozdělovat granty?
Může být ale není to hra se slovíčky. Podporovat podporami marketing vína a rozvoj vinařské turistiky neznamená jejich marketing sám dělat, natož za něj platit. Platit se má - výhradně - úspěšným žadatelům o granty.
Proč tedy fond za deset let ze svěřených 525 milionů korun na granty rozdělil jen 103 milionů korun a dvě třetiny z více než půl miliardy skončily někde jinde je otázka víc než detektivní.
Poznámka: Vydavatel tohoto magazínu má zkušenosti s postupem Vinařského fondu v řízení o rozhodování o jeho podporách.