V nelegálních vinařských projektech zmizela třetina miliardy

Děláme marketing

Čert ví v čí hlavě řídící kroky Vinařského fondu se před lety vylíhl nápad utrácet peníze vinařů, pěstitelů a daňových poplatníků za marketingové kampaně, průzkumy trhu, filmy a seriály nebo billboardy s podivnými ochrannými známkami. Když to zákon fondu nedovoluje.
Stalo se a stačilo deset let, aby se takhle z Vinařského fondu 340 milionů podělo kam nemělo.
Ne že by fond sám nevěděl, k čemu má svěřené peníze použít, ví to moc dobře.

I když nesmíme

Jeden stručný odstavec zákona ve třech bodech přesně popisuje, co má fond dělat, a dva body dalšího paragrafu lapidárně konstatují, že jen za tohle může svěřenými penězi platit. 

Především musí rozdělovat žadatelům granty - v dikci zákona podpory - na projekty marketingu vína, uchování a rozvoje vinohradnictví a vinařství a vinařské turistiky. Na jejich projekty, ne na své. Také má informovat veřejnost o vinohradnictví a vinařství. A maximálně deset procent z příjmů může zaplatit za svůj provoz. Toť vše.

Granty podstatně chudší

Z výročních zpráv fondu každý zvídavec snadno zjistí příjmy i výdaje, které fond uhradil v souladu se zákonem včetně výdajů na svůj provoz. Jenže příjmy se nerovnají těmto výdajům. Za posledních deset let je rozdíl uvedených 340 milionů korun, pozoruhodných 65% jeho rozpočtu.
Takže téměř dvě třetiny svěřených peněz, třetinu české miliardy, použil Vinařský fond v rozporu se zákonem. A proto na projekty pěti až šesti set každoročních žadatelů o granty připadlo za deset let o stejných 340 milionů grantových korun méně, než měl fond k dispozici.

Kdo fond kontroluje?

Těžko říci, proč si téhle podivné praxe žádná kontrola nevšímá. Výroční zprávy schvaluje rada fondu. Té se na placení reklamních kampaní, filmů nebo seriálů zjevně nic zvláštního nezdá, když o využití finančních prostředků rozhoduje zrovna ona.
Rada pak předkládá výroční zprávy k projednání a posouzení dozorčí radě fondu a i když její závěry nejsou zveřejňované, je fakt, že praxe utrácení zůstává po celá léta stejná.
Ministerstvo zemědělství fond nekontroluje, protože mu to nepřísluší. NKÚ jednou zkontroloval přípravu a efektivitu některých marketingových kampaní, praxi označil jako podivnou, fond takový závěr odmítl, a tím to skončilo.

Zprávy mají projednat i poslanci

Fond také výroční zprávy předává k projednání a posouzení poslanecké sněmovně. Záznamy říkají, že je odveze z Brna do Prahy a předseda zemědělského výboru členům oznámí: “Na sekretariát byla doručena Výroční zpráva Vinařského fondu, která je členům ZEV k dispozici.” 

Tím to pravděpodobně končí, další zmínky o jejich posuzování k nalezení nejsou a fond ani poslanecká sněmovna na naši žádost žádné další doklady o provádění kontroly neposkytli.
No a žadatelé o granty se nebouří, protože tahle fakta buď neznají, nebo se strachují i o to málo, co fond každoročně na granty dává.

Je nebo není posláním fondu rozdělovat granty?

Fond sám tomu co má dělat a za co má platit rozumí velmi dobře. Hned na titulní stránce svého webu popisuje vlastní činnost trefně a stručně: “Fond výhradně podporuje marketing vína, rozvoj vinařské turistiky a informuje veřejnost o vinohradnictví a vinařství.”
Může být ale není to hra se slovíčky. Podporovat podporami marketing vína a rozvoj vinařské turistiky neznamená jejich marketing sám dělat, natož za něj platit. Platit se má - výhradně - úspěšným žadatelům o granty.
Proč tedy fond za deset let ze svěřených 525 milionů korun na granty rozdělil jen 103 milionů korun a dvě třetiny z více než půl miliardy skončily někde jinde je otázka víc než detektivní.

Poznámka: Vydavatel tohoto magazínu má zkušenosti s postupem Vinařského fondu v řízení o rozhodování o jeho podporách.