Česká a moravská hrdla pod jednou vlajkou. Ale čí?

Nové povinné značení tuzemských vín

Jan Hojda, předseda senátního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, má od vinařských lobbistů exkluzivní informace, protože před projednáváním vinařského zákona řekl, že pro tuzemská vína je “povinně nařízená záklopka, která má jako označení „vlaječku." Jenže ho informovali mylně.

“Bylo-li víno s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením vyrobeno z hroznů révy vinné sklizených na území České republiky, uvede výrobce uvádějící toto víno do oběhu na obalu určeném pro spotřebitele logotyp specifikovaný prováděcím právním předpisem, který stanoví podrobnosti tohoto označení.“

O téhle parlamentem v říjnu schválené větě v novele vinařského zákona budou senátoři 15. prosince hlasovat. Hojdou citované “vlaječka” ani “záklopka” v ní nejsou.

Vlaječka je pasé

Pokud mají zákonodárci při obhajobě povinného značení vín před očima “vlaječku” a “záklopku,” ztotožňují si tento záměr s projektem Vinařského fondu Dobrovolné značení vín.

Ochranná známka číslo 345107

Jenže ať už lobbisté zákonodárcům na Malé Straně říkají a ukazují cokoli, jisté je, že jedinou podobu, kterou záklopka, etiketa nebo jiná část obalu mít stoprocentně nebude, je právě “vlaječka” z tohoto projektu.
Důvod je prostý - tuto “vlaječku” má u Úřadu průmyslového vlastnictví nejen pro označování vín pod číslem 345107 zaregistrovanou už od roku 2014 soukromá společnost Národní vinařské centrum. Pro státní použití je tedy pasé.

Zahraniční inspirace

Ať už má být kdekoli na vínech jakákoli vlaječka nebo trikolora, je prospěšné se zamyslet, co je cílem téhle změny, když značení vín má už dnes svou jasnou a přísnou úpravu napříč nejen Evropskou unií, ale v podstatě všemi vinařskými zeměmi světa.
”Cílem povinného značení je usnadnění orientace spotřebitelům. Díky značení je na první pohled zcela jasný původ nabízeného vína,“ říká Jaroslav Machovec, ředitel Vinařského fondu, a poukazuje na pozitivní zkušenosti z Rakouska a Slovenska, kde podobný princip značení vín zavedli už před lety.
Když se v obhajobě povinného značení českých a moravských vín šermuje rakouským a slovenským příkladem, podívejme se na toto srovnání podrobněji.

Záklopky nesou informace

Přestože v Rakousku i na Slovensku musí vinaři záklopkou ve státních barvách značit některá svá vína povinně, neshoduje se jejich úprava s tuzemským návrhem prakticky v ničem.
Zdůrazňovat nemusíme, že grafické ztvárnění slovenské ani rakouské záklopky není ochrannou známkou, natož vlastněnou soukromou společností.
“Grafickou podobu jsme nenechali chránit na Úřadu průmyslového vlastnictví,” říká Jarmila Švancarová Laštincová ze státního Ústredného kontrolného a poľnohospodárskeho ústavu s tím, že záklopka je vlastně ceninou, ne ochrannou známkou. Počet vydaných záklopek nebo přelepek odpovídá vyprodukovanému množství vína a kontroluje se. “Ty které jsou navíc, se musí vrátit a skartovat,” doplňuje Laštincová.
Zásadní ovšem je, že povinně jsou na Slovensku značená jen vína přívlastková a tokajská a v Rakousku vína jakostní, přívlastková a vína DAC, obdoba a vzor tuzemských vín VOC. “Červenobíločervenou záklopkou nesmí být označená vína zemská,” zdůrazňuje Verena Autherith z Österreich Wein Marketing.

Česká realita

Kdežto čeští poslanci zvedli ruce pro povinné značení nejen jakostních a přívlastkových vín a vín VOC, ale i jakostních šumivých, jakostních likérových a zemských vín. Jenže například zemská vína neprocházejí před jejich prodejem spotřebitelům žádnou státní kontrolou. Tuzemský “logotyp” ponese tedy mnohem víc druhů vín, než u našich sousedů, a to i takových, která se co do kontroly kvality a původu hroznů nemohou slovenským ani rakouským rovnat.
Zajímavé je, že slovenská záklopka obsahuje Štátne kontrolné číslo, ekvivalent českého Evidenčního čísla jakosti. Ekvivalentní rakouské Staatliche Prüfnummer musí být na etiketě, ne na záklopce, ta ale musí obsahovat registrační číslo vinaře, jak potvrzuje Gerda Schubert z rakouského Bundesamt für Weinbau.
Tuzemský návrh s ničím tak přísným nepočítá, soustředí se jen na obrázek, který žádné státem kontrolované informace na rozdíl od sousedních zemí neponese.

Soukromá “vlaječka” za veřejné peníze

Když už jsme zmínili registraci “vlaječky” jako ochranné známky společností Národní vinařské centrum, musíme také doplnit, že její výrobu zaplatil z veřejných prostředků Vinařský fond. Jak lze snadno ověřit zde, na sklonku roku 2014 za tento projekt zaplatil 65 tisíc korun.
Ale přestože si známku nechal navrhnout včetně manuálu pro její použití a včetně testování mezi vinaři, už si ji nezaregistroval.
To už je taková letitá praxe Vinařského fondu, že si neregistruje ochranné známky, které používá - jako třeba populární Vína z Moravy vína z Čech - ale přenechává je k registraci zrovna této valtické společnosti.

Spotřebitelé se nic nového nedozví

A malý detail na závěr. Už stávající chráněná označení původu, například Víno s přívlastkem, Jakostní víno odrůdové nebo Víno originální certifikace i chráněné zeměpisné označení Zemské víno dávají spotřebiteli úplně stejnou informaci, jako nově zaváděný a pod sankcí povinný logotyp - že víno pochází z českých nebo moravských hroznů.
Protože už podle stávajících předpisů musí být vína s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením vyrobená z hroznů révy vinné sklizených na území České republiky.
Usnadnění orientace spotřebitelům je cílem nového značení, říká na začátku Machovec a pokračuje: “Nekalé praktiky s klamavým nebo matoucím uváděním původu tak výrazně ztratí na účinnosti.“
Neměl by spíš spotřebitelům i zákonodárcům říci, že nový povinný “logotyp” neosvědčí původ hroznů o nic víc, než stávající značení? Nebo už se připravuje na reklamní kampaň, kterou z veřejných peněz zaplatí jeho fond na propagaci další cizí ochranné známky, jak na svých stránkách uvádí?