Přeskočit na hlavní obsah

Vinařské reklamní kampaně v mezích zákona nebo už dávno za hranou?

Dvanáct let jasný zákon

Přestože se může zdát, že případ nelegálního utrácení Vinařského fondu je lokální nebo úzce stavovskou kauzou, ve skutečnosti jde o peníze vinařů a pěstitelů i o peníze ostatních daňových poplatníků včetně těch, kteří vínu nefandí.
Jenže díky ohýbání zákona z roku 2004 a mnohaleté nedůsledné kontrole fondu už v jeho nelegálních projektech zmizela třetina miliardy.
Podle názoru Jaroslava Machovce, ředitele Vinařského fondu, je utrácení fondu třeba za reklamu na Svatomartinské nebo marketing značky Vína z Moravy vína z Čech, kterou navíc fond nevlastní a vinařský průmysl ani nepotřebuje, legální.
Je zjevné, že není pravda, že veškeré finanční prostředky Fondu jsou určeny pouze na podporu projektů a provozní náklady,” píše Machovec a potvrzuje, že fond tyto dva zákonem dané účely nerespektuje jako jediné.
Zdá se, že sebejistota managementu fondu, že dobře činí, se opírá o tři důvody.

Máme pravdu a tři silné důvody

Prvním je přesvědčení, že rada Vinařského fondu jako jeho nejvyšší orgán může podle zákona rozhodovat nejen o podporách, ale v podstatě o libovolném využití prostředků fondu 1).
Druhým pak je text notifikace Evropské komise, která reklamní kampaně fondu ve více kontextech zmiňuje a tedy se zdá, “že o nich Brusel ví.”
Třetí je trapný.

Za prvé

První důvod by obstál. Nebýt toho, že podle zákona jsou účely, pro které může Vinařský fond platit ze svého účtu peníze, opravdu přesně dva - vyplácet podpory projektům marketingu vína a vinařské turistiky spolu s informováním o víně 2), a platit nejvýš 10% za své provozní náklady 3). A rada fondu k těmto účelům žádný další přidat nemůže.
Peníze z účtu fondu proto mohou odcházet pouze na účty úspěšných žadatelů o granty, na účty partnerů, které fond potřebuje k informování o víně, a na účty zaměstnanců a ostatních lidí a firem, které zajišťují provoz fondu. 
Pokud si reklamní agentury nebo vinařské spolky úspěšně požádaly o grant na reklamní kampaně, jsou jejich účty na seznamu. Pokud ne, fond jim platit nemůže. A pokud kampaně nejsou potřebné pro provoz fondu, nemůže je platit také, byť by byly sebeskromnější.

Za druhé

Druhý důvod, notifikace Evropské komise, užití prostředků fondu nad rámec zákona členské země nerozšiřuje, ale buď je zpřesňuje nebo dokonce zužuje. A Evropská komise podle textu notifikace dobře ví a opakuje, že propagační kampaně vinařských produktů nepořádá fond, ale seskupení, organizace a sdružení výrobců 4), které na to získávají od fondu na svou žádost podpory.
Jak může za tohoto stavu věcí management fondu dojít k závěru, že: “Z těchto ustanovení pak jasně vyplývá, že jednou z činností Fondu je i realizace reklamních kampaní,” je tak velmi záhadné.

Za třetí

Ledaže použije třetí důvod. Protože management o užití veřejných prostředků nerozhoduje a největší tíha odpovědnosti a rozhodování ležela a leží na každém členu rady fondu, nyní ministrem čerstvě obměněné, má mnohem nižší riziko ztráty díky svým případným chybným rozhodnutím. Jeho argumantace pak může být ledabylejší, než je na místě.
Že si je management fondu nízkého limitu vlastní odpovědnosti vědom a neváhá ho ke své obraně použít, víme. Když před pár týdny zpravodajský web Aktualne.cz konfrontoval ředitele fondu s jedním nefunkčním a nepotřebným projektem fondu, ten jeho realizaci obhajoval vlažně.
"Není na mně, abych hodnotil, jestli to byla chyba, nebo ne. Já jsem od toho, abych naplňoval rozhodnutí kolektivního orgánu," a dodal, že o projektu rozhodovala rada Vinařského fondu v čele s Michalem Haškem, dnes již jejím bývalým předsedou a bývalým jihomoravským hejtmanem. Já nic, já muzikant.


1) § 32 Vinařského zákona
(8) Do působnosti Rady patří
b) rozhodovat o využití finančních prostředků Fondu,
c) rozhodovat o poskytování podpor z Fondu, ...

2) § 31 Vinařského zákona
(4) Fond
a) podporuje marketing vína, prodej produktů a ochranu označování vína podle zeměpisného původu,
b) informuje veřejnost o vinohradnictví a vinařství a o dalších významných skutečnostech souvisejících s vinohradnictvím a vinařstvím,
c) podporuje uchovávání a rozvoj vinohradnictví a vinařství jako významné součásti evropského kulturního dědictví, dále podporuje rozvoj turistiky v oblasti vinohradnictví a vinařství.

3) § 36 Vinařského zákona
(1) Příjmy Fondu lze použít pouze
a) k účelům uvedeným v § 31 odst. 4,
b) k pokrytí provozních nákladů Fondu, avšak nejvýše do 10 % součtu všech zdrojů příjmů.
4) 2.9. Popis příslušných opatření podpory - Podpora č. SA.40079 (2015/NN)
b) Propagace vinařských produktů
(32) Kampaně pořádají seskupení, organizace a sdružení výrobců.

Nejčtenější

Největší vinařství roku 2022

Podle nejčerstvějších údajů Registru vinic vloni vyprodukoval domácí vinařský průmysl z domácích hroznů celkem 528 tisíc hektolitrů vína, včetně zahraniční suroviny pak 1 312 tisíc hektolitrů. Kdo jsou největší producenti a jak se ve srovnání s loňskem změnila jejich produkce? Žebříček stále vede vinařská skupina Bohemia Sekt patřící německé Henkell Freixenet nyní v držení dětí Rudolfa-Augusta Oetkera z jeho třetího manželství, která z loňské úrovně mírně poklesla na letošních 171,8 tisíc hektolitrů. Výrazný růst zažili producenti Zámecké vinařství Bzenec a Templářské sklepy Čejkovice, vzrostla i produkce Château Valtice - Vinné sklepy Valtice, úrovně roku 2020 ale ještě nedosáhla. První dvacítku s 6,1 tisíci hektolitry a dalším poklesem oproti předchozím dvou letům uzavírá Vinaria. Podobné, jen v absolutních číslech mnohem vyšší poklesy zasáhly Znovín Znojmo, vinařství Bronislav Vajbar, Vinařství Neoklas Šardice, Vinný dům, Vinařství Krist, Víno Hruška, Vinselekt Michlovský i Patria

Výnos tuzemských vinic zůstal i přes dobrý ročník nízký

Podle aktuální zprávy spolku Svaz vinařů byla loňská sklizeň révy vinné ve srovnání s loňským rokem vyšší o 1,4 tuny na hektar když průměrný výnos dosáhl 6,6 tuny na hektar. Hektarový výnos Podíl množství vinných hroznů sklizených v jednom vinařském roce a plochy vinice, na nichž byly tyto vinné hrozny vypěstovány, vyjádřený v tunách na jeden hektar, je hektarovým výnosem. Podle údajů Svazu vynařů se ani po pěkné loňské sklizni průměrný hektarový výnos příliš nezměnil a za všechny vinohradnické oblasti se pohybuje okolo 5,5 tuny na hektar. Pokud vezmeme v potaz zákonné omezení výnosu na čtrnáct tun z hektaru spojené s nemožností použít hrozny pro výrobu jakostních a zemských vín při jeho překročení a zohledníme, že i přísněji regulované tuzemské apelace omezují hektarový výnos na sedm tun, nelze se znovu než podivit, proč je tuzemský hektarový výnos tak nízký , ve srovnání se sousedním Německem méně než poloviční. Vstupní data Data pro zveřejněnou analýzu získali její autoř

Největší vinařství roku 2020

Poté, kdy statistici zveřejnili údaj o konzumaci vína v roce 2020, víme, že domácí příznivci ho vypili 1 768 tisíc hektolitrů, když tuzemští producenti dodali na trh 589 tisíc hektolitrů vlastní produkce, přesně třetinu. Kdo jsou ti největší? Žebříčku kraluje vinařská skupina Bohemia Sekt patřící německé Henkell Freixenet nyní z čerstvě oddělené Geschwister Oetker Beteiligungen dnes již v držení Alfreda, Ferdinanda a Julie Oetkerových, dětí Rudolfa-Augusta Oetkera z jeho třetího manželství, která se sama s 174 tisíci hektolitry vyrobeného vína podílí na tuzemské produkci plnými třiceti procenty. První dvacítku s 7,3 tisíci hektolitry uzavírá Patria Kobylí a je současně posledním producentem, který sedmitisícovou roční produkci překročil, příčemž dalších šedesát vinařství ještě překonalo hranici jednoho tisíce hektolitrů vína. Uváděné údaje zahrnují produkci i dceřinných a sesterských společností se stejným vlastníkem.